Ireně se po návštěvě kartářky změnil život. Postarší vědma jí mimo jiné předpověděla rozchod s přítelem, s nímž byla do té doby maximálně spokojená. Zprvu se tomu jen smála, jenže proroctví té ženy se skutečně naplnilo.
Sklony k ezoterice jsem měla už od dětství. Věřila jsem v nadpřirozeno a paranormální jevy. Musím upřímně říct, že zajít za nějakým senzibilem, kartářkou či astrologem mě v teenagerovském věku hodně lákalo. Odvahu jsem však sebrala až v pětadvaceti letech. Navštívila jsem jednu kartářku, kterou mi doporučila dobrá kamarádka Mirka. Tvrdila, že jde o starší paní, je prý hrozně milá a skoro všechny předpovědi jí vyšly.
Kartářka mě pořádně zaskočila
Po chvilce váhání jsem vědmě zavolala a domluvila si u ní schůzku. Měla jsem tehdy přítele Jardu (31), byla zaláskovaná, takže mě spíš zajímalo, jestli s ním budu mít děti a kolik jich bude. Pídila jsem se víc po jiných věcech, hlavně pracovních, protože jsem tehdy měla nějaké trable. Kartářka mě však hned zkraje pořádně uzemnila! Sdělila mi, že sice vypadám navenek spokojeně, jenže to se bohužel brzy změní. Náš vztah s Jardou spěje k zániku. Nemá žádnou budoucnost a do roka ho rozpráší jistá třetí osoba.
Moc jsem jí nevěřila a v duchu se všemu smála. Než jsem ale k tomu stačila cokoliv říct, vědma pokračovala ve výkladu. „Dlouho pak budete sama a smutná. Toho pravého poznáte až v Kristových letech,“ prohlásila naprosto vážným tónem. Legrace skončila. Seděla jsem v křesle celá zaražená. Její predikce mě natolik vykolejila, že mě už nic jiného nezajímalo.
Kartářka mi sice líčila, jak se mi bude dařit v práci a kdesi cosi, jenže já to pouštěla druhým uchem ven a myslela na Jardu. Byl to, nebo jsem o tom alespoň do té doby byla přesvědčená, ten nejlepší chlap pod sluncem. Charismatický, laskavý, vtipný, měl mě rád a já si neuměla absolutně představit, že by náš vztah krachl.
Jardovi jsem o věštbě vyprávěla, ale on se jí jen zasmál. Vlepil mi polibek na tvář a říkal, ať to neřeším. Prožívali jsme zrovna velmi šťastné období a na věštbu jsme tedy dál nemysleli.
Nevěra pohřbila náš vztah
Jenže slova kartářky se opravdu vyplnila. Do puntíku! První mráčky přišly asi po třech měsících od osudné návštěvy. Na vině byla naše pracovní vytíženost. Neměli jsme na sebe tolik času, a když už jsme se viděli, často jsme se hádali. Někdy až brutálně. V kanceláři mě navíc sváděl starší kolega Adam (33). Zpočátku jsem mu odolávala, byť se mi docela líbil. Pak se ovšem konal firemní teambuilding. S partou zaměstnanců jsme jeli na chatu v přírodě, kde jsme měli v plánu nejrůznější aktivity.
Byl příjemný podvečer a já v sobě měla pár sklenic vína. Adam mě pozval na procházku kolem nedalekého rybníku. Souhlasila jsem. Ušli jsme pár desítek metrů, když mě náhle zády přitiskl ke stromu a začal mě líbat. Já se kupodivu vůbec nebránila. K ničemu dalšímu nedošlo, nicméně tohle byl začátek konce s Jardou.
Myslela jsem totiž pořád víc na Adama než na Jardu. Definitivní ortel nad naším vztahem vyneslo následné sobotní odpoledne, kdy jsem řekla Jardovi, že jdu na kávu s kamarádkou, a ve skutečnosti jsem strávila den s Adamem. Nechtěla jsem Jardovi lhát a dál ho podvádět. Sedla jsem si s ním druhý den do pokoje a šla s barvou ven.
Nesl to celkem v pohodě, což mě dost překvapilo. Čekala jsem nějakou scénu, vztek, prostě negativní reakci. Jenže nic takového nepřišlo. Vysvětlení jeho nečekaného chování jsem dostala o pár týdnů později. Moje známá, která s Jardou pracuje, mi prozradila, že Jarda už několik dní randí s Petrou, což byla jeho přímá nadřízená. Rozchod mu tedy evidentně přišel vhod…
S Adamem jsem se brzy rozešla
Jarda se ode mě odstěhoval a každý jsme si šel svojí cestou. Jenže ani s Adamem mi pšenka nekvetla. Zkraje nám to klapalo, postupně jsem však zjišťovala, že je každý z nás úplně jiný a neměli jsme si co říct. Rozešli jsme se po necelém půlroce a od té chvíle jsem single. Věštba kartářky se bohužel vyplnila a já se po večerech cítím strašně sama.
Teď je mi 31, za dva roky bych tedy podle její předpovědi měla najít životní lásku, s níž budu konečně šťastná. Často o tom přemýšlím a toužebně si přeju: „Ať má ta žena pravdu!“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.