Irena měla se svou mamkou výborný vztah. Fungovaly jako dvě nejlepší kamarádky. Když Irena porodila dceru Báru, něco se změnilo. Její maminka má oči jen pro vnučku a Irena je pro ni vzduch. I když se snaží trávit s mámou víc času, ta to odmítá. Chce být jen s malou Bárou.
S mamkou jsme měly odjakživa skvělý vztah. Fungovaly jsme jako dvě nejlepší kamarádky. Vždycky jsem bezpečně věděla, že se mohu mamce s čímkoliv svěřit a najdu u ní oporu. Sotva se mi ale narodila dcera, něco je jinak. Z mamky se stala i babička a mě odsunula na druhou kolej.
Máma byla moje nejlepší kamarádka
Veliký podíl na našem skvělém vztahu měl fakt, že jsem vyrůstala bez otce. Ten je neznámo kde. Mamka se mě snažila dobře vychovat. Od jistého věku se mnou o všem mluvila otevřeně, nic mi nezatajovala. Když jsme třeba neměly peníze, jednoduše mi to řekla. Nemusela se mnou vést zbytečné debaty o tom, proč mi zrovna teď nemůže koupit novou Barbie.
Otevřeně se mnou mluvila o lidech, o životě i o smrti. Díky mamce jsem dospěla možná o něco dřív, ale za to připravená na nástrahy života. Na začátku mé puberty se z nás staly kamarádky. Mamka mě brala do kina, kde jsme se smály jako dvě puberťačky. Já se jí svěřovala s tím, kterého kluka zrovna miluji. Ona mě poučila o bezpečnosti pohlavního styku bez zbytečných rodičovských omáček.
Zkrátka a dobře, věděla jsem, že se na mamku mohu vždycky spolehnout a se vším za ní přijít. A je důležité podotknout, že to platilo i obráceně. Nikdy jsme si nelhaly a nic neskrývaly. Náš vztah byl čistý a pevný jako kámen. Máma byla moje nejlepší kamarádka. Teď mohu jen doufat, že se ten čas ještě někdy vrátí.
Mamka upnula pozornost na vnučku
Před pěti lety jsem se seznámila s Tomášem (33). Bylo pro mě nezbytné, aby ho mamka schválila, což se díky bohu stalo. O dva roky později jsem se vdávala a mamka u toho nemohla chybět. Tomáš občas kroutil očima nad tím, kolik času trávím s matkou. Náš skvělý vztah se totiž přenesl i do dospělosti. A ne každý to chápal.
Každé větší rozhodnutí jsem s ní konzultovala a manžel si možná přišel nedůležitý. Těžko se mi vysvětlovalo, jak důležitá pro mě mamka je. Teď mi ale život zamíchal kartami a já trpím. Narodila se mi dcera Barunka. Zanedlouho oslaví rok. A proč trpím? Z mamky se stala babička. Skvělá a milující babička, pro kterou je Barunka středobodem vesmíru.
Mamka veškerou svoji pozornost a lásku upnula právě na ni. Kdykoliv k nám přijede, dojímá se nad postýlkou a šišlá na dceru. „Tady je moje štěstíčko. Jak se nám dneska spinkalo?" rozplývá se. Mimina se zeptá, jak se mu spalo, ale aby se zajímala, jak se cítím já, tak to ne. Všechno se točí jenom kolem Barči. Žárlím. A to víc než dost!
Jako kdyby mě už neměla ráda
Několikrát jsem mamce nabízela, abychom spolu něco podnikly. Kino nebo dobrou večeři někde venku. Ona ale odmítá. Když už má volný čas, chce ho trávit výhradně s Bárou. Doufala jsem, že alespoň na moje narozeniny někam zajdeme. Tak jako dřív. Ona mě však odbyla s tím, ať jdu s Tomášem a ona bude hlídat.
Celé to na mě působí tak, že už mě snad ani nemá ráda. Volá jenom kvůli malé. Ohledně mé osoby ji skutečně nic nezajímá. V hlavě má jen to, co má malé koupit, jak se má a kdy si ji vezme k sobě. Jsem z toho smutná a bojím se, že tento stav už je trvalý. Malá poroste, bude chodit, mluvit a máma se z ní zblázní. Já už budu jenom ta, kterou kdysi dávno porodila. Je mi z toho úzko a moc bych si přála vrátit čas.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.