Irena celý život žila ve stínu své starší sestry. Musela se dívat na to, jak je ve všem lepší. Jednoho dne se rozhodla, že i ona něco dokáže a rozhodla se odcestovat. Ovšem nečekala, že tento nápad se jí pokusí otec zkazit a použije na to velmi nevšední způsob. Jak celou situaci Irena ustojí?
Pocházím ze dvou sester. Moje sestra Zdeňka je o 5 let starší. Od dětství byla vždy ta, o kterou se náš táta zajímal trochu víc. Čím to bylo dané, jsem si mohla jen domýšlet.
Už jako malá tvrdila, že ona děti mít nebude, že není ten typ. To se vyplnilo. Měla představu, že jakmile dodělá školu, odstěhuje se od rodičů a bude bydlet sama. To si také splnila. Její další vysněný sen byl, že odcestuje do Veliké Británie za prací. I toto své přání dotáhla do konce. Dnes je to 15 let, co žije v Anglii. Náš táta jí od samého začátku fandil, ve všem ji podpořil, stále se zajímal o to, jak se jí daří. Uznával ji. Byl na ni hrdý.
Já jsem životem žila tak, jak se zrovna naskytlo. Když jsem dostudovala, ještě nějakou dobu jsem bydlela u rodičů, než jsem si našla práci a měla prostředky na to se odstěhovat. S muži to nejdřív také nebyla žádná sláva. Měla jsem několik nepovedených vztahů, doma už to brali, jako že jsem smolařka.
Skvělý nápad
Po čase jsem si našla hodného chlapa, který mě měl rád přesně takovou, jaká jsem. Dostala jsem skvělý nápad. Zkusím také štěstí a pojedeme za prací do Francie. David se tomu nebránil, vlastně se mu můj nápad líbil, cestování jsme milovali oba. Byla to šance, jak vydělat nějakou korunu a současně zkusit žít v jiné zemi. Začali jsme náš plán realizovat, shánět potřebné informace, abychom se mohli vydat na cestu. Začínala jsem se moc těšit, bude to změna v našem životě, kterou oba potřebujeme.
Zákaz místo požehnání
Když bylo jasné, že už nám nic nebrání, že v práci je vše řádně ukončené, pronajatý byt jsme také pustili, už jen zbývalo říct to rodičům. Zatímco co Davidovi doma popřáli hodně štěstí a hlavně, ať na sebe dává pozor, mě čekala studená sprcha.
Když jsem se stavila u táty, abych mu tuhle novinku řekla, nečekala jsem, že budu odcházet s pláčem.Velmi nadšeně jsem mu náš plán nastínila a čekala, kdy uvidím tu záři v očích, že se taky pokusím něco dokázat. Jenže místo ní přišel vztek a kázání, že neumím jazyk, co když nás tam nikdo nezaměstná a že je to celé bláhové a nezodpovědné v téhle době.
Dalo by se říct, že mi to zakázal a důvod, proč nesmím jet? Dokud je v zahraničí moje sestra, nepřichází v úvahu, že bych i já na nějaký čas odcestovala. Pokud se stejně rozhodnu odjet, vydědí mě. Přiznám se, že teď vůbec nevím, co mám dělat. Máme pár týdnů před odletem.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.