Irena s Kubou patřili dlouhé roky do veliké party ze střední školy. Hromadně podnikali různé akce, ale když všichni postupně založili rodiny, něco se změnilo. Irena s Kubou děti nechtějí a právě to znamenalo konec přátelství a vyloučení z party.
Byly doby, kdy jsme byli s manželem každý víkend někde s přáteli. Sotva ale všichni založili rodiny, my šli z kola ven. Nikdo nám nezůstal. A to jen proto, že my dva děti nemáme.
Roky jsem byla součástí veliké party
Už od střední školy jsem byla součástí velké party. Skládala se ze čtyř holek a z pěti kluků. I po ukončení studií jsme zůstali věrnými přáteli. Já jsem se dokonce s jedním z kamarádů dala dohromady. Dnes je Jakub (39) mým manželem. Stará dobrá parta fungovala dlouho.
Nebylo víkendu, kdybychom všichni někam nevyrazili. Ať už na vodu, pod stany nebo do pronajaté chalupy. Každý z nás už byl zadaný a díky tomu se parta ještě rozrostla. Milovala jsem to, jak někam vyrážíme v tlupě. Vždycky kolem toho bylo hodně srandy a nespočet nezapomenutelných vzpomínek.
Když před lety přišla jedna z nás s tím, že je těhotná, brala jsem to jako dobrou zprávu. U Tamary ale nezůstalo. Během dvou let otěhotněly všechny ostatní holky z party. Až na mě. Já ani Kuba děti nechceme a víme to o sobě od začátku. Jenže právě to nám pokazilo vztahy.
Přátelé s námi přerušili kontakty
Když se hledalo místo pro dovolenou, najednou se řešilo jen to, aby bylo dobré zázemí pro děti. My nic takového řešit nemuseli. Když jsme vyjeli i s dětmi svých přátel, pochopili jsme s Kubou, že je něco jinak. Všechno se točilo kolem dětí. Denní program, večerka i výlety. Už se nepopíjelo do noci jako dřív, ale to nám až tak nevadilo.
Jen jsme si přišli trochu navíc. Všichni řešili strasti kolem svých ratolestí a my k tomu neměli co říct. Akorát se do nás rýpalo, kdy do toho taky praštíme. Když jsme řekli, že děti neplánujeme, neunikly nám zaražené pohledy. „Jako nikdy?" ověřovala si moje slova Klára. „Nikdy! Nikdo z nás není ten typ," snažila jsem se to nerozmazávat.
Všichni si mezi sebou vyměnili pohledy. A pak už to šlo z kopce. Na další společnou dovolenou už jsme pozvání nedostali. Na vodu a hory už také nejezdíme. Vlastně nás nikam nezvou. To, že všichni někde byli, se dozvídáme ze sociálních sítí. Nedalo mi to a zeptala jsem se holek, co se stalo.
Přátele nás zavrhli, protože nemáme děti
Šetrně mi sdělily, že když nemáme děti, tak vlastně nemáme nic společného. „My s vámi ale chceme jezdit, i když nemáme děti," oponovala jsem. „No víš, ale my se vedle vás už necítíme. Máme jiné priority," řekla Míša. „Takže jenom proto, že nemáme děti, už nemůžeme být přáteli?" ujišťovala jsem se, že tomu správně rozumím.
Odpovědí bylo pokrčení ramen. A pak odešly. Drsné, že? Známe se tolik let. Zažili jsme spolu neskutečné věci. Máme do smrti na co vzpomínat. A oni nás teď vymažou jenom proto, že nemáme děti a ani je neplánujeme? Jsem z toho mírně v šoku. Ze staré party nám zůstal jen Luděk. Je gay a taky nemá děti. Myslela jsem si, že je naše vzájemné přátelství postavené na pevnějších základech. Jak se zdá, roky jsem se mýlila. A to mě asi štve ze všeho nejvíc.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.