Irma (26): Konečně jsem se odstěhovala od rodičů. Teď mi ale život znepříjemňuje otravná sousedka

Zhruba před rokem jsem se rozhodla odejít od rodičů a přestěhovat se do podnájmu. Moc jsem se na tento krok těšila. Konečně budu sama, budu si moct dělat věci po svém a nikdo mě nebude kontrolovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (37): Sousedé změnili naše nové bydlení v peklo. Vymyslela jsem, jak je usměrnit

Chtěla jsem se osamostatnit

S mamkou jsme o tom dlouho diskutovaly. Ona si myslela, že jsem malá holka, kterou musí neustále hlídat. Bylo mi to opravdu nepříjemné. Vždy, když jsem někam odcházela, musela jsem přetrpět několikaminutový výslech. Mamku zajímalo, kam jdu, s kým tam jdu a kdy se vrátím.

Nedej bože, když jsem se vrátila později, než jsem jí slíbila. Dala mi to pořádně sežrat. „Ty opravdu myslíš jenom na sebe. Já se tady strachuju, nespím a ty si někde flámuješ...“ řekla mi máma ublíženě. Asi bych to i chápala, kdyby mi bylo sedmnáct, mně ale tehdy táhlo na pětadvacet.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (25): Sousedka mě pořád pronásleduje, v porodnici i na dětském hřišti

Našla jsem si podnájem

To byla poslední kapka. Den na to jsem si začala aktivně hledat nové bydlení. Už jsem to prostě s rodiči dál nevydržela. Musela jsem pryč. Velmi rychle jsem našla slušnou garsonku a za docela příjemné peníze. Byla jsem nadšená a rodiče jsem informovala, že za měsíc se budu stěhovat.

Matka byla nešťastná, podle ní šlo o ukvapené rozhodnutí, ale musela to překousnout. Já jsem byla nadšená, už jsem si i vybírala nábytek do nového bytečku. Prvních pár týdnů bylo všechno podle mých představ. Konečně jsem byla volná. Pak se objevil první zádrhel...

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (30): Těšila jsem se, že budeme s přítelem bydlet sami. Dopadlo to ale úplně jinak

Štve mě otravná sousedka

Sousedce je tak osmdesát let. Když jsme se poprvé potkaly, chovala se velmi mile, ptala se mě, co dělám, jestli mám přítele a tak. Nepřišlo mi na tom nic zvláštního. Ale ukázalo se, že to byl jen začátek. Pokaždé, když jsem vyšla ze dveří, sousedka tam stála.

Ptala se mě, jak se mám, co dělám, jestli ji přijdu navštívit. Pak naznačila, že večer slyšela z mého bytu hudbu. Zajímalo ji, kolik kamarádů mě přišlo navštívit. Chtěla vědět naprosto všechno z mého života. Přívaly otázek prostě nešlo zastavit. I když jsem spěchala do práce, klidně se mnou šla na zastávku, aby ze mě dostala další informace. Je to tak otravné, že se jí musím vyhýbat. Nenapadlo by mě, že jednou budu ráda vzpomínat na mamku...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (42): Od sousedů slyším každý den křik. Vědět to dřív, nikdy bych do toho baráku nešel bydlet

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.