Ivoš myslel, že má tolerantní přítelkyni, protože jeho práce byla časově náročná. Jezdil totiž kamionem po celé Evropě a přítelkyně mu slibovala, že to bude chápat. To se ovšem nesplnilo a jednou na něj při návratu domů čekalo nemilé překvapení.
Je to dva roky zpátky, kdy jsem zažil ten nejdivnější rozchod, a od té doby jsem sám. Na seznamce jsem poznal Simonu a už na začátku jsem jí napsal, že jezdím kamionem, jestli by byla ochotna to tolerovat, protože to bývá opravdu časově náročné. Byly doby, kdy jsem byl každý víkend doma, ale pak pro mě bylo výhodnější jezdit pryč na delší dobu.
V tu dobu jsem neměl ani svůj byt, nepotřeboval jsem ho, když jsem byl v Čechách, přespával jsem u našich. Máma mi vždycky navařila, vyprala, já si odpočinul a zase odjel. Moc se jí to nelíbilo, pořád koukala na zprávy a každý den jsem jí dával vědět, že jsem v pořádku. Dělal jsem to kvůli penězům, a navíc mě ježdění bavilo.
Řekla, že to bude tolerovat
Simona se mi moc líbila, byla mladší, ale hodně jsme si rozuměli a byl jsem moc rád, když mi slíbila, že moji práci bude tolerovat, prý si aspoň nezevšedníme. Když jsem byl doma, dali jsme si rande a já se zamiloval úplně. Loučení bylo těžké, ale psali jsme si každý den. Jak se blížila moje cesta domů, sama mi nabídla, abych jel tentokrát k ní, že mi vypere a budeme spolu více času a od té doby jsem u ní bydlel.
Bylo to moc fajn a já byl šťastný, že se mám ke komu vracet. K našim jsem samozřejmě jezdil rád, ale přítelkyně je něco jiného. Jenže pak to pomalu začalo jít z kopce. Tenkrát jsem měl strašně náročný den, všude byly zácpy, ve skladu už bylo zavřeno, do toho mi volala Simča a já s ní nemohl zrovna mluvit. Našel jsem pak třicet dva zpráv, kde od strachu, jestli jsem v pořádku, přešla k tomu, ať si to s těmi prostitutkami užiji. Volal jsem jí, ale trucovala a nezvedala to.
To jsem od ní nečekal
Když mi po dvou dnech volala, zrovna jsem spal a zase bylo všechno špatně. Najednou byla celá její tolerance pryč. „Spíš, když já jsem vzhůru, probudíš se, když jdu spát,“ říkala hlouposti. Domů jsem se měl vrátit za tři dny, tak jsem doufal, že se to přežene. Přijel jsem strašně unavený a jak jsem vyšel schody, přede dveřmi byly věci v taškách. Zmateně jsem se tím probíral, jestli to není na vyhození, ale všechno to byly moje věci. Strčil jsem klíč do zámku, ale nepasoval. Bušil jsem na dveře, zvonil, volal jsem jí, ale nic.
Nezbývalo mi nic jiného, než unavený sednout do auta a jet k našim. Ti byli sice rádi, že mě vidí, ale máma utrousila poznámku, že mám nějak moc věcí. Nejhorší bylo, že jsem se doteď nedozvěděl, co se vlastně stalo. Simona si změnila číslo, na Facebooku jsem ji už nenašel, ani na seznamce. Vymazala mě komplet ze svého života.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.