Jan má se svojí manželkou Bárou tříletou dceru Aničku. Když se narodila, tak byl moc rád, ale Bára se nové roli matky ujala víc, než je zdrávo, a podle Honzy ustupuje dceři naprosto ve všem. Bojí se jí cokoliv zakázat a chová se tak, aby se dcera nerozzlobila. Honza už tomu nechce dál přihlížet.
S Bárou jsme spolu pět let a máme tříletou Aničku. Když se narodila, tak jsem byl opravdu rád, malá byla jak panenka. Hodně jsem Báře pomáhal, protože měla strach malou i koupat. Pořád se bála, že jí ublíží. Jak začala chodit, strach se zvětšoval. Jednou jsem přišel domů a nestačil se divit. Bára oblepila bublinkovou folií všechno, co šlo, a dokonce pořídila Aničce helmu pro batolata, aby se při pádu nebouchla do hlavy.
Když nechtěla malá spát, Bára ji nechávala vzhůru. Když nechtěla jíst normální jídlo a jen čokoládu, dala jí to. Na moje připomínky, že bude mít špatné návyky a žádný režim, nereagovala. Jakmile jsem jí řekl, že si dá nejdříve oběd, začal hysterák. Kopání, řvaní, brečení. Bára okamžitě přiběhla a udělala vše proto, aby malá byla spokojená.
Přerostlo jí to přes hlavu
Také se stalo, že jsem přišel v sedm večer z práce a ony nebyly doma. Když jsem Báře volal, říkala, že jsou už čtyři hodiny na hřišti, protože malá nechce domů. Přišlo mi to naprosto neuvěřitelné, že nedokáže malému dítěti dát hranice, tak jsem za nimi šel a nemilosrdně vzal malou do náruče, zatímco zase řvala na celé kolo. Bára, místo toho, aby držela se mnou, mi ji vzala z náruče a utěšovala ji, že jsem to tak nemyslel, a ještě tam zůstanou. Hodně jsme se pohádali a já byl od té doby ten špatný.
Rodinné nákupy byly za trest, protože na co malá ukázala, to Bára dala do nákupního vozíku. Nešlo mi o peníze, ale o princip, rozhodně nepotřebovala další zbytečné hračky a sladkosti, ale jakmile nebylo po jejím, Bára za žádnou cenu nechtěla, aby se Anička vztekala.
Bojím se, co z ní vyroste
Mluvil jsem s ní o tom několikrát, ale chodil jsem do práce a holky byly spolu celý den. Vždycky slibovala, že se zlepší a bude víc důsledná, ale jakmile došlo na lámání chleba, nic se nezměnilo. Došlo to tak daleko, že nemohla s nikým telefonovat, protože malá v ten moment neustále řvala, takže to musela položit, nesměla si pustit ani jednu normální písničku v autě, protože jinak byl zase hysterák. A když se vztekala v deset večer v posteli, že spát nejde a chce uvařit těstoviny, Bára se zvedla a plnila rozkaz.
Už to nešlo poslouchat, zakřičel jsem na Aničku, ona zařvala také, a tak jsem jí dal na zadek. To jsem si zřejmě dovolil moc, protože křičela, jako kdybych ji zabíjel zaživa a opakovala, že mám jít pryč. Nejhorší bylo, že na mě Bára vyjela, proč ji mlátím. Neměl jsem na to už energii, měl jsem hlavu jako střep, tak jsem šel. Malá od ní nikdy neslyšela ne, Bára ochotně plní každé její přání. Ve třech letech má pořád plíny, v puse dudlíka. Bojím se, že z ní vyroste spratek a odnáší to i naše manželství.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.