Janin tchán si myslí, že je její syn Matýsek tlustý. Když o tom jen mluvil, dalo se to přežít. Ale jednou mu odmítl dát najíst. To už Jana nedokázala snést a pořádně se rozčílila.
Když se nám narodil Matýsek, byl to dar z nebes. Dlouho jsme si s Mirkem (31) potomka přáli, a tak jsme byli šťastní, že se nám zadařilo. Všichni okolo nás byli nadšení a těšili se, jak ho budou vozit. Že nic z toho nedopadlo dobře, vám asi ani nemusím říkat.
Neměl by tolik jíst, řekl o mém synovi tchán
„Měla bys ho trochu mírnit v tom jídle," řekl mi tchán poprvé, když byly Matejovi tři měsíce. „Proč?" zeptala jsem se zcela vážně. „No, podívej, je pěknej," ukázal na jeho nožičky. Přesně jsem věděla, co myslí. A ačkoliv to ve mě vřelo a měla jsem potřebu se syna zastat, na nic jsem se nezmohla. Zkrátka jsem se neuměla postavit sama za sebe. A vlastně to neumím dodnes.
Pod tíhou vlastní viny, že neumím ani kváknout, jsem však doma nastoupila na Mirka. „Můžeš tátovi něco říct, ať se nechová jako blbec? Dítě má jíst. A copak je tlustej?" spustila jsem. „Zlato, táta to určitě nemyslel tak, že je Mates tlustej," uklidňoval mě. Tak jsem to nechala být.
Tchán si pořád nedá pokoj
Pokaždé, když jsme přijeli k manželovým rodičům, slyšeli jsme, že je Matýsek buclatý. Jestli ho nechceme v jídle trochu omezit a co na to doktorka. Matýskovi bylo půl roku a měl 7 kilo, žádný obr to nebyl. Od malička byl na umělém mléku, a tak prospíval, ale s tloušťkou to nemělo co dělat. „Pojedeš k dědovi a vycvičíš to, viď?" řekl zase minule tchán. Nenáviděla jsem to.
Vadila mi představa, že si ten kluk vezme do hlavy, že je tlustý. Že jednou, až mu už s manželem nebudeme stát každou minutu po boku, nedá si svačinu, aby nepřibral. Bála jsem se, co všechno se v té malé hlavičce může uložit. „Prosím tě, on tomu stejně nerozumí," mávl rukou Mirek.
Syn nedostal u tchána najíst
Když byl Matýsek naposledy u prarodičů na víkend, úplnou náhodou jsem se dozvěděla, že mu nedávali snídani ani večeři. Prý aby trochu pohubnul. Soptila jsem jako blázen, křičela jsem doma na Mirka, co to má za rodiče. „Tak naše dítě v roce a půl nedostalo před spaním nic k jídlu? Ani kaši, ani mlíčko, aby jako zhublo? Okamžitě tam jeď a srovnej si je!" křičela jsem a brečela, že jsem tohle dopustila.
„Prosím tě, to nemá cenu. Řekl jsem jim, že to bylo naposled a to stačí," řekl Mirek alibisticky. Jenže já mám od té doby strach, že se Matýsek dostane do takové situace znovu. A tak jim ho odmítám dávat. Samozřejmě to dělá zlou krev. Ale jak se k tomuhle mám postavit? Jak můžu jako máma dopustit, aby můj syn nedostal najíst?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.