Naše čtenářka Jana čekala své vytoužené miminko a po porodu se věnovala jen jemu a partner šel stranou. To se samozřejmě nějaký čas dá chápat, ale v případě Jany to trvá tři roky a její přítel Vláďa už jí dal nůž na krk.
Vláďu jsem potkala v práci a dlouho jsme byli jen kamarádi. Svěřovala jsem se mu se svými problémy a probírala s ním svůj vztah. Když jsem se s partnerem rozešla, byl to právě Vláďa, kdo mě utěšoval. Nakonec jsme spolu začali chodit a já cítila, že mám konečně někoho, s kým si rozumím.
Asi rok poté jsem otěhotněla a strašně jsem se bála, abych o miminko nepřišla, a tak jsme se dohodli, že se po dobu těhotenství zdržíme milostných hrátek. Vláďa to z počátku bral statečně a společně jsme zařizovali dětský pokojík.
Nebyl na to čas
Když jsem začala rodit, byla to opravdová muka. Asi každá žena, která má děti, ví, o čem mluvím. Brečela jsem bolestí a křičela na něj, že za to může on, ale Vláďa mě láskyplně držel za ruku a podporoval. Narodila se nám dcera Barborka a nemohli jsme být šťastnější.
Šestinedělí pro mě byla obrovská hormonální jízda. Byla jsem nevyspalá, snažila jsem se porozumět malé a na ostatní věci mi nezbýval čas. Vláďa to pořád chápal. Nikam nespěchal. Ovšem, když bylo dceři zhruba půl roku, naznačil, jestli bychom se nemohli konečně více sblížit.
Nesnesla jsem, když se mě dotkl
Neměla jsem na to ani pomyšlení. Horní část těla jsem už nevnímala jako sexuální symbol, nýbrž jako nástroj pro potravu miminka a o spodní části ani nemluvím. Nedokázala jsem to a poprosila ještě o trochu času. Měla jsem navíc ještě poporodní kila a necítila se vůbec přitažlivá.
Vláďa začal být víc a víc podrážděnější. Pomáhal mi i hodně s malou, abych měla čas si odpočinout a dát si koupel, s tím, že se trochu uvolním a večer se konečně pobavíme. A já už dokonce i chtěla, ale jakmile se mě Vláďa dotkl, stáhla jsem se zpátky. Začal mi vyčítat, že jiné páry se po tak dlouhé době na sebe hned vrhnou a my pořád nic.
Mám strach, že si najde jinou
Začali jsme se každý den hádat, protože jemu to chybělo a já pořád dokola slibovala, že to bude už brzy. Měla jsem strach, aby nezačal chodit za jinou. A možná mě i podvedl, těžko říct. Bála jsem se ho zeptat a skoro bych se ani nedivila, kdyby to udělal. Chtěla jsem to změnit, přes den jsem i myslela na to, jak si na sebe uděláme čas, ale když večer přišel, byly mi jeho doteky neskutečně odporné. Vláďa to cítil, strašně se urazil a šel na čas bydlet k matce, abychom si dali pauzu.
Moc mi chyběl a nechtěla jsem o něj přijít, tak jsem mu napsala, že už jsem připravená, ať se k nám prosím vrátí. A tak přijel. Snažila jsem se na to naladit, ale když se mě opět dotkl, tak jsem se cítila trapně, smála se a odstrkovala ho. Nesnesla jsem pomyšlení, že by byl ještě blíž. A v ten moment mi řekl, že to takhle dál nejde a buď vyhledám odborníka, nebo se mnou končí. Dceři jsou tři roky a já si uvědomuji, že je to už strašně dlouho, jen musím překonat ten odpor a věřím, že spolu budeme zase šťastní.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.