Jana toužila založit s Adamem rodinu. Když však otěhotněla, nepřišly pocity, které očekávala. Teď má chvíli před porodem a uvažuje o něčem, o čem nemá Adam ani ponětí.
Po dítěti jsem vždy toužila. Představovala jsem si, jaké to asi bude, až budeme rodina. Byla jsem přesvědčená, že manžel bude skvělý táta. Dokonce k nám dítě přišlo hned poté, co jsme se s manželem Adamem rozhodli, že je na něj ten správný čas. Za pár týdnů jsem zjistila, že jsem těhotná.
Odsávačka je pro mě sprosté slovo
Tím to celé začalo. Nedokázala jsem se adaptovat na tu změnu, která nás čekala. Necítila jsem žádnou lásku a nechápala, kde berou nastávající maminky tolik něhy a vřelosti ke svému rostoucímu bříšku. Já spíš běsnila, že své tělo nemám pod kontrolou. Změny, které těhotenství provázejí, mi byly extrémně nepříjemné.
Adam to měl naopak. Těšil se a nadšeně nakupoval výbavičku. Mně to nic neříkalo. Nechtěla jsem se bavit s ostatními matkami o tom, jestli budu kojit, jak budu rodit a zda se nechám nastřihnout. Netušila jsem, co to znamená, a nechtěla jsem si to ani nikde hledat. Věci jako odsávačka nebo jednorázové poporodní kalhotky pro mě byly sprosté slovo.
Uvědomila jsem si, že své dítě nemám ráda
"Těšíš se, viď, až tady náš syn bude," řekl jednou Adam do ticha večera. Poprvé jsem cítila, že musím jít s pravdou ven. "Netěším. Nedokážu si to představit. Nevím, jakého člověka v sobě nosím. Co když z něj vyroste vrah? Nemám toho člověka ráda, je mi kvůli němu akorát zle," vysypala jsem ze sebe.
Pamatuji si, že Adam na mě koukal, jako bych spadla z višně. Za celý večer už neřekl ani slovo. Od té doby to mezi námi bylo jiné. Rozhovory o tom, co nás čeká po porodu, úplně ustaly. To pro mě bylo ještě horší. Připadala jsem si tlustá, opuštěná a neměla jsem se ani komu svěřit. Bála jsem se přiznat, co vlastně cítím. Bylo mi jedno, co bude, chtěla jsem zpátky svůj život. Nic mě nezajímalo, nekoupila jsem ani jeden kousek oblečení.
Teď jsem v osmém měsíci. Zanedlouho mě čeká porod a já přemýšlím, že až se to stane, odejdu a nechám našeho syna s Adamem. Chci se rozvést. Chci pryč. Odstěhovat se, žít třeba na Bali. Nestojím o život, který mi byl přisouzen. A stydím se za to. Nemůžu si pomoct.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.