Janča (29): Tchyně chce být mojí dulou a manžel ji v tom podporuje. Ale já mám o porodu svou vlastní představu

Na začátku října jsem zjistila, že jsem těhotná. Společně s manželem Láďou (31) jsme měli velikou radost. Našel se ale někdo, kdo se radoval ještě víc. Tchyně Slávka (52) přišla s nápadem, že když je dula, může svoje poslání uplatnit i na mě. Zatímco já vím, že to nechci, Láďa s matkou to vidí jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (29): Tchyně může puknout závistí. Přes chůvičku jsem vyslechla nevěru svého šéfa, díky tomu mi zvýšil plat

V rodině panují klidné vztahy

S Láďou jsme manželé něco přes šest let. Náš vztah ale začal už velmi dávno. Bylo mi šestnáct, když jsem se do něj hluboce zamilovala. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že se stane mým manželem a otcem mého dítěte, zcela jistě bych mu nevěřila. Ale život to nakonec zařídil takto.

Naše rodiny mají klidné vztahy. Moje máma sice má výhrady k Láďově mamince Slávce, ale málokdy je dává najevo. Tchán a můj otec jsou jako bratři, kteří spolu čas od času zajdu na pivo. Zkrátka a dobře, vedeme poklidný a spokojený život. Co se týče mého vztahu s tchyní, asi si nemám na co stěžovat.

Občas od ní dostanu nevyžádanou radu, nebo rýpanec, který mě prý má navést na správnou cestu. Tchyně je velmi klidný člověk. Věří na alternativní medicínu. Ona je totiž dula, která svoji práci, pokud to tak mohu nazvat, miluje. Ona to bere spíše jako poslání. Já plně uznávám to, co dělá. Jen mě nenapadlo, že až budu sama jednou těhotná, bude chtít být po mém boku.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (40): Tchyně vytáhla z opilého manžela, že se stydí za mou práci. Ale mně vyhovuje, že jsem prodavačka

Tchyně mi dala nečekanou nabídku

Nebylo tajemstvím, že se nějaký ten pátek s manželem snažíme o dítě. Zadařilo se nám až po několika letech útrap. V říjnu tohoto roku jsem zjistila, že jsem těhotná. Láďovi tekly nefalšované slzy štěstí. Musím říct, že mě to dojalo. V hlavě mi začal kolotoč myšlenek, co všechno musíme zařídit, i strach, aby bylo dítě zdravé.

Původně jsme to chtěli tajit co nejdéle, ale nakonec jsme to nevydrželi. Měla jsem první týden v listopadu oslavu narozenin. Sjely se obě rodiny a když se sedělo u stolu, prozradili jsme jim naše tajemství. „Budeme mít dítě," řekla jsem během přípitku. Všichni nám začali gratulovat a samým dojetím i plakat. Tchyně se rychle chytla slova.

„Tak co kdybych byla tvoje dula?" pronesla a mně se zatmělo před očima. Začala jsem koktat, že na to je ještě brzy. Slávka si ale ke mně přisedla a začala mi říkat, že je pravý čas navázat spojení. Rodina nad jejím návrhem zatleskala a všichni jí říkali, jak skvělý je to nápad. Sevřel se mi žaludek. Už v tu chvíli jsem věděla, že to tak nechci.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (30): Tchyně mě nerespektuje jako matku, podle ní zanedbávám svého syna. Mám pocit, že z toho zešílím

Musím jí říct, že si to nepřeji

Tchyně mi začala dávat možnosti, jak mohu rodit. Dokonce mi naznačila, že bych měla rodit doma a že mi se vším pomůže. Já ale chci rodit v porodnici. Chci mít kolem sebe lékařský personál a být připravena na jakékoliv komplikace. Láďovi jsem velmi opatrně naznačila, že si nepřeji, aby jeho matka byla mojí dulou.

„Dula je pomoc i pro otce. A když to bude moje máma, budu nadmíru spokojený," sdělil mi. Ono vážně nikoho nezajímá, co si přeji já? Nikdy jsem o dule nepřemýšlela. Nejsem ten typ, který by se chtěl odevzdat do cizích rukou. I když v mém případě jde o osobu známou. Každý den hledám odvahu, abych Slávce řekla, že o to nestojím. Je mi ale jasné, že mě nikdo nepochopí a tchyni tím nesmírně raním. Musím však myslet i na sebe a svoje přání.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (38): Tchyně mi radí, jak se chovat v ložnici. Manžel se jí totiž svěřil, že spolu nespíme

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.