Jardovi a jeho přítelkyni Radce se před rokem narodila milovaná dcera. Jednoho dne ale Radka využila toho, že Jarda není doma a bez jakéhokoliv upozornění odešla s dcerou pryč. Jarda je z toho zoufalý a ona s ním nechce mluvit.
Radku jsem poznal na jejím maturitním plese. Byl jsem tam tenkrát s kamarádem a ona se mi strašně líbila. Byla o šest let mladší, ale moc jsme si rozuměli. Začali jsme spolu chodit a všechno bylo v pořádku. Radka to měla doma trochu drsné, vlastního otce nepoznala a její otčím byl dle jejích slov agresivní a ubližoval mámě. Nechtěl jsem se do toho míchat, ale nedělalo mi dobře, že v tom žije, tak jsem si ji k sobě asi po dvou měsících nastěhoval. Když jsme se hádali, bylo vidět, že výchova otčíma na ní nechala následky, protože mi pokaždé říkala, ať jí jednu vrazím. Že se mi uleví. Neměl jsem v plánu nic takového dělat, bylo mi jí spíš líto.
Asi za dva roky Radka otěhotněla, ale o miminko jsme přišli. Zadařilo se o pár let později a narodila se nám dcera Rozárka. Radka si v tu dobu stěžovala, že potřebujeme víc peněz, tak jsem dělal v práci přesčasy a o víkendech si zajistil brigády na stavbách u známých.
Dělal jsem všechno já
Byl jsem z toho už docela unavený, ale ona říkala, že to bude jen dočasně, hlavně ať máme peníze. Začínalo mi vadit, že když jsem přišel ztrhaný domů, byl tam šílený nepořádek. Hora nádobí z předchozího dne, žádné jídlo uvařené, a ještě jsem ani nedostal pusu. Radka mi tvrdila, že se musí celý den soustředit jen na malou. Přitom malá byla hodná, určitě by s ní zvládla uklidit. A tak jsem ještě večer pral, poklízel to nejnutnější a navařil jim alespoň polévku.
Jenže s ní to začalo být horší a horší. Nemohl jsem jí nic říct, pokaždé se chtěla hádat. Když k nám přišla moje máma, tak se zhrozila, jaký je tam nepořádek. Ale Radka říkala, že jí to tak nepřijde. Moc jsem se styděl a důrazně jí řekl, že takhle teda ne. Chtěl jsem, aby se začala snažit. Chodil jsem pořád do práce, protože chtěla víc peněz, ale nebavilo mě ještě po večerech uklízet. Už si se mnou ani nechtěla povídat, prý nevěděla o čem.
Bez varování odešla
Když jsme se šli jednoho dne projít kolem přehrady, malé už byl rok, seděli jsme na zahrádce a já si dal pivo. Bylo to moc fajn, i Radka měla dobrou náladu. Pomalu jsme šli domů a na konci přehrady seděli venku moji spolužáci, které jsem roky neviděl. Mávali, abych si k nim sedl a Radka řekla, že to je v pohodě. Když jsem se za dvě hodiny vrátil domů, nebyla tam. Sbalila si pár věcí, ale kočárek tam nechala. Volal jsem jí a psal, nevěděl jsem, jestli se něco nestalo. Poslala mi jen zprávu, že žije a o víc se zajímat nemusím. Začal jsem šílet.
Moje máma jí psala a Radka jí odepsala, že jsou v pořádku u její mámy a asi se nikdy nevrátí. Úplně se mi zhroutil svět. Dělal jsem vše proto, aby se měla dobře. Abychom se všichni měli dobře. Nechci do toho zatím tahat policii nebo sociálku. Pokud se mnou nechce být, tak ji nutit nebudu, ale Rozárku chci vídat. Přijde mi to jak zlý sen a doufám, že se probudím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.