Jarda patří mezi muže, kteří doma pomáhají. Dělá to rád. Když nedávno kamarádům vyprávěl, co všechno doma dělá, vysmáli se mu. Dokonce ho označili za podpantofláka. Pro něj je zase zcela nepochopitelné, že oni doma nepomáhají vůbec. Zvažuje, jestli chce mít takové lidi za přátele...
Nejsem ten typ muže, který doma hodí nohy na stůl a nechá se od ženy obskakovat. Raději přidám ruku k dílu a když můžu, manželce Gabče (33) pomůžu. Nedávno jsem to vyprávěl chlapům v hospodě. Nestačil jsem se divit, když mi hned dali nálepku chlapa pod pantoflem.
Snažím se manželce doma pomáhat
Maminka mě už jako kluka učila, že doma se musí pomáhat. Jako osmiletý jsem mamce pomáhal mýt nádobí, skládat prádlo nebo zamést. Můj táta také doma se vším pomáhal. Kdykoliv ho mamka o něco požádala, bez řečí vstal a šel jí na pomoc. Už tehdy se mi to líbilo a jednou jsem také chtěl mít takový vyvážený vztah.
A to se mi skutečně podařilo. Mojí ženou je skvělá a velmi pracovitá Gábina. Aktuálně je na mateřské dovolené s naším druhým synem Čeňkem (2). Jsem si plně vědom toho, kolik toho doma dělá. I to, jak je někdy unavená, ale nestěžuje si. Sám od sebe se snažím doma pomáhat.
Vozím staršího syna Jakuba (8) do školy. Dny, kdy má hasičský kroužek, mám taktéž v diáři, aby žena nemusela balit i malého Čeňka. Doma jsem si vzal na svá záda vysypávání smetí a jednou týdně pravidelně vytírám celý dům. Když nevím, jak ženě ještě pomoci, prostě se jí zeptám.
Kamarádi se mi vysmáli
Když je třeba zajet s dětmi k lékaři, nemám s tím problém. Zařídím si volno. Jsou dny, kdy malý Čeněk hodně zlobí a Gábina nestihne uvařit. Klidně si stoupnu k plotně a udělám jídlo na tři dny. Se stejnou chutí zajišťuji veliké rodinné nákupy nebo vozím její matku do knihovny.
Určitě to není o tom, že by mi to manželka přikazovala. Já to dělám sám od sebe a hlavně, dělám to rád. Nevidím důvod, proč by měla dělat všechno ona jenom proto, že je na mateřské dovolené. Ono totiž, mezi námi, to není žádná dovolená.
A právě za to, jak doma pomáhám, se mi kamarádi nedávno vysmáli. Zašli jsme na pivo a došla řeč na naše manželky. Když jsem dostal slovo, nastínil jsem, jak to u nás doma chodí. „Cože? Ty vozíš tchyni do knihovny? Tak to by na mě žena zkusila jen jednou..." smál se Václav. Kamarád Vilém si přihodil: „A abych doma vytíral? Jsem snad nějaká hospodyňka?" A na souhlas si ti dva ťukli pivem.
Za své kamarády se stydím
„Já ti nechci nic říkat, kámo, ale myslím si, že jsi tak trochu pod pantoflem," naznačil třetí kamarád. Zíral jsem na něj jako blázen. „Vy to asi nechápete. Já to dělám rád,“ pronesl jsem a všichni propukli v smích. „Tak to seš divnej a ještě podpantoflák," smáli se na můj účet. Musím říct, že mi to nesedlo.
Kluky znám dlouho a měl jsem je za normální chlapy. Ovšem po tom, co jsem si od nich vyslechl, zvažuji, jestli mají v mém život místo. Chvástali se, jak doma nic nedělají a ještě se nechají od manželek obsluhovat. Hanba by mě fackovala, kdybych doma nepomáhal. Klidně ať mám pověst muže pod pantoflem. My doma víme, jak to je. Doufám jen, že taková není většina mužů. Pak je mi všech ostatních žen upřímně líto.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.