Jarda má obavy ohledně pandemie a je zaskočen, co si o tom myslí jeho žena. Ta tvrdí, že to je požehnání a lidé by měli být vděční. To se Jardovi nezamlouvá, protože řeší vážný problém.
Musím přiznat, že na začátku roku jsem byl ohledně celé této pandemie trochu skeptický. Když se zavedl nouzový stav, zpozorněl jsem a varoval svého tátu, že jde do tuhého.
Měl jsem strach o tátu
Táta (68) bydlí sám a uklidňoval mě, že se ničeho nebojí, přesto jsme se domluvili, že mu nákupy budu vozit. Jenže moje manželka Martina si z toho nedělala nic. Když jsme museli pracovat z domova, pořád básnila o tom, jaké je to požehnání.
Měla jiné názory
„Planeta takovou změnu potřebovala, budeme trávit více času spolu jako rodina“ a já to ze začátku bral. Máme desetiletého syna, bylo fajn, že jsme spolu byli více, ale přesto jsem to nebral na lehkou váhu.
Jenže teď čísla rapidně stoupají a já mám opravdu strach, protože tátovi nebylo dobře a ukázalo se, že je pozitivní. Měl několik dní vysoké horečky a skončil v nemocnici. Špatně se mu dýchalo a cítil se hrozně. Nejhorší bylo, že jsem za ním nemohl jít a veškeré informace jsem řešil se sestrou po telefonu. Martina má ale na počet nakažených a mrtvých svůj názor. „Dělí se zrno od plev.“ Mě s tím neskutečně vytáčí. „Uvědomuješ si, že tam leží i můj táta?!“ křičel jsem na ni.
Nemá to smysl
Ona si to prý uvědomuje, ale pořád opakuje, že lidé prostě umírají. Hádám se s ní téměř neustále, že lidé sice umírají, ale táta by tu minimálně ještě deset let mohl být. Jeho stav se zlepšil, ale ještě není úplně v pořádku. Vůbec Martinu nepoznávám, je pro mě jako cizí člověk a chová se bezcitně. Nemám si s ní co říct a jakmile tátu propustí, chci jít bydlet k němu, abych ho měl na očích.
Jak to bude možné, požádám o rozvod, protože když brala na lehkou váhu život mojí rodiny, tím u mě klesla na největší dno. Přeji si, ať už je ta pandemie za námi a hlavně, aby tu táta se mnou ještě hodně dlouho byl.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.