Pan Jindra to myslel vážně, když před oltářem sliboval manželce, že s ní bude v dobrém i zlém. Ona si ale usmyslela, že ho změní k obrazu svému, a začala ho trestat tím nejhorším způsobem.
Anetu jsem si bral loni v září po dvouletém chození. Na první schůzce jsem se nepřetvařoval, byl jsem sám sebou a takový jsem dodnes. Jenže Aneta mě chce změnit.
Po hádce se musím projet, abych vychladl
Nemám totiž rád konflikty a raději odejdu, než bych se hádal. Aneta to ví a do svatby to tolerovala. Než abych jí řekl něco, co by jí ublížilo, sedl jsem vždycky do auta a jel jsem se projet. Potřeboval jsem vychladnout, a pak jsme to vyřešili a usmířili jsme se. Tak to prostě fungovalo. Jenže teď už je to minulost.
Během jedné hádky jsem se sebral, že jdu pryč, ale ona mě zastavila. „Kam si myslíš, že jdeš?! Tady budeš!“ řekla a zatarasila mi cestu. Ve mně to děsně vřelo a fakt jsem měl co dělat, abych nevybouchnul. „Nech mě odejít, pak to probereme,“ žádal jsem ji.
Začala mi upírat sex
„Tak to máš smůlu, už mě to tvoje odcházení nebaví,“ odsekla mi. Naštěstí jsem větší a silnější, takže jsem ji jednoduše odstrčil a zmizel. Ona mi celou dobu volala, posílala zprávy a místo toho, abych vychladl, jsem zuřil ještě víc.
Za pár dní se pročistil vzduch, my jsme byli v pohodě a já jsem chtěl sex, ale o tom jsem si mohl nechat zdát. Aneta mi totiž oznámila, že nic nebude, dokud se nezměním. „Já už to prostě nebudu tolerovat, takže buď přestaneš utíkat, nebo máš utrum. A opovaž se to řešit s nějakou jinou!“ dala mi nůž na krk.
Zamkla dveře a odmítla mi dát klíče
„Brala sis mě takového a teď se mě snažíš měnit?!“ křikl jsem na ni a zase jsme se pohádali. Tentokrát jsem utekl jako blesk, ovšem bez bot, ty bych si nestihl obout. Bylo mi to jedno, potřeboval jsem klid a v autě mi ponožky stačily.
Abych se ale ukázal jako vstřícný člověk, snažil jsem se přetvařovat a nereagovat na manželčino popichování. Jednou jsme si i užili, ale druhý den mi řekla, jak toho lituje, protože jsem ji obalamutil.
Samozřejmě přišla hádka a ona se pojistila dopředu. Dveře zamkla a odmítla mi vydat klíče. Nemohl jsem se zavřít v žádném pokoji, všude chyběly klíče. Byl jsem v pasti. Ona do mě pořád ryla: „Řeš to jako chlap, mluv se mnou!“ Neustál jsem to, bouchal jsem pěstí do zdi, protože si mlela svou pořád dokola.
Teď už spolu mluvíme, ale stejně se mnou nespí. A proč? „Protože ses pořád nezměnil,“ stále opakuje. Tak jsem to vyřešil jinak. Jediné soukromí, které mám, je v autě. Tam mám klid a tam si i dopřávám svoje chvilky. Myslím, že je to to nejlepší, co s tím dokážu udělat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.