Jindřich (60): Před lety jsme s Mikulášovou družinou procházeli lesem. Stalo se tam něco moc zvláštního

Vzhledem k tomu, že je to pár dní, co se slavil Mikuláš, vzpomněl jsem si na něco, co se nám stalo před lety s kamarády. V té době jsme ještě bydleli na vesnici a Mikuláš se slavil mnohem víc než dnes. Na jednu takovou oslavu v životě nezapomenu.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (33): Vzal jsem dceru do lesa a děsil ji, že pokud nepůjde, vezmou si ji čerti. V lese jsme potkali něco, co vylekalo i mě

Cestu zpět jsme si chtěli zkrátit lesem

Bylo nám asi dvacet, když jsme se rozhodli, že si s kamarády zahrajeme na čerty. Na vesnici bylo dost dětí a my se v osmi lidech domluvili, že půjdeme za čerty. Další kamarád se převlékl za Mikuláše a křehká Bára za anděla. Vyšli jsme chvíli předtím, než padla tma. Obejít celou vesnici znamenalo minimálně dvouhodinovou procházku.

U každého domu jsme se zastavili, postrašili děti a vyslechli básničku. Pro každé dítko jsme měli připravenou nějakou odměnu. Někde jsme se zdrželi déle. K posledním dvěma domům jsme proto přišli kolem sedmé večer. Během půl hodiny se citelně ochladilo. Bylo jasné, že až se doma přestrojíme, skočíme do hospůdky na něco k zahřátí.

Když jsme obešli všechny domy, museli jsme se zase přes celou vesnici vrátit. Karla napadlo, abychom si zkrátili cestu přes les. V maskách a přestrojení se nám k lesu stoupalo dost ztěžka. Na vrcholu jsme se proto zastavili a hlasitě oddechovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá

Přidal se k nám neznámý čert

Pak ani nevím proč, nás Matěj začal počítat. ,,Hele, nemá vás čertů být osm?“ vznesl dotaz. Zvedl jsem hlavu od země. Skutečně, bylo nás devět. Jeden čert v převlečení stál kousek od nás. ,,Ty patříš k nám?“ zeptali jsme se. Pod maskou jsem nepoznal, který z nás by to mohl být. Neznámý čert jen zakroutil hlavou.

,,To je jedno. Jdeme, je mi hrozná zima,“ zavelel Matěj. Já byl ale zvědavý, kdo je ten devátý čert. Lidi na vesnici se dobře znají. Byli jsme jedinou mikulášskou družinou, která ten večer chodila. Pořád jsem se za tím čertem otáčel. Všiml jsem si, že i kluci z něj byli dost nesví.

Najednou se kolem nás rozprostřela divná mlha. Něco mi v hlavě začalo našeptávat: ,,Běž! Běž a zachraň se!“ Chtěl jsem na kluky houknout, abychom raději běželi, ale to by to slyšel i ten neznámý čert. Ve chvíli, kdy pocit toho, že mám běžet, zesílil, jsem se prostě rozeběhl. Kluci mě následovali. Utíkali jsme jako o život.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova

Doteď netušíme, odkud se vzal

Když jsme doběhli na konec lesa, devátý čert zůstal stát na jeho okraji. Pak do ticha zazněl umíráček. Všichni jsme obrátili hlavu za tím tónem. ,,Panebože, kdo umřel?“ zvolal Tomáš. ,,Nevím, ale pokud sebou nehneme, budeme další,“ řekl a znovu se rozeběhl. Když jsme byli ve vesnici, ještě naposledy jsem se ohlédl k lesu. Čert už tam nestál.

Jako první jsme šli zjistit, kdo zemřel. Šlo o jednoho z nejstarších obyvatel vesnice. Shodli jsme se na tom, že ten devátý čert nebyl zjevně nikdo z vesnice. Byl to skutečný čert, nebo možná smrt převlečená za čerta? Nikdy jsme to nikomu neřekli a to jen proto, že by nám nikdo nevěřil. Nevidět to na vlastní oči, také si myslím své.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (42): V lese nás s kamarádkou pronásledovalo neznámé stvoření. Málem jsme přišly o život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.