Jiřina (30): Moje sestra po mně chce něco, co jí nemůžu nebo spíš nechci dopřát

Moje sestra Lenka (28) vždycky toužila po dětech. Už když byla mladší, mohla se na dětském hřišti rozkrájet, aby se mohla o nějaké děťátko starat. Doma měla hodně panenek, každá měla jméno. Už tehdy bylo jasné, že jednou bude skvělá maminka.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (24): Nechtěné dítě jsem dala k adopci. Okolí mě týrá svými předsudky

Osud jí nepřál

Jakmile si našla partnera a po čase se vzali, chtěla hned děti. Vždycky říkala, že minimálně tři. Po roce snažení, kdy ne a ne otěhotnět, začínala být zoufalá. Zašli s manželem na kliniku a nechali si udělat různé testy a vyšetření, aby zjistili, proč se jim miminko nedaří počít.

Bohužel závěr pro ni nedopadl vůbec dobře. Nemůže mít děti a problém je u ní. Tak nešťastnou jsem ji v životě neviděla. Byla jako hromádka neštěstí. Snažila jsem se jí být oporou.

Pomoc jsem ji sice nabídla, ale nemyslela jsem to tak, že udělám cokoliv

Vždycky jsem se ptala, zdali něco nepotřebuje. Odvětila vždy to stejné, že nic. Až jednou. ,Jiřinko, myslíš, že bys teda pro mě něco udělala?“ zeptala se opatrně. Byla jsem šťastná, že konečně přijme nějakou pomoc.

Požádala mě, ať se raději posadím. Když svoji prosbu dokončila, jen jsem mlčky seděla a nevěděla co říct. Ona mě totiž požádala, zdali bych její dítě odnosila já a po porodu by bylo její.

Vysvětlila mi detaily, že je třeba zajít na kliniku reprodukční medicíny, kde mě vyšetří, vše vysvětlí. Náklady s tím spojené samozřejmě uhradí sestra.

Mohlo by Vás zajímat:

Sylvie (35): Nenávidím svoji kamarádku za to, že otěhotněla. Nepřála jsem jí to. Pak se stalo neštěstí

Musela jsem si vzít čas na rozmyšlenou. To přeci není jen tak. Nejde mi o zákrok jako takový. To, co jsem četla, probíhá celkem jednoduše, kdy se vajíčko oplodňuje spermiemi mimo tělo a poté je přeneseno do dělohy. Řeším ve své hlavě spíš to, že vím, jak jsem si obě svá těhotenství užívala a když se vše blížilo k porodu, těšila jsem se, až poprvé uvidím svoje miminko.

Nyní bych své sestře chtěla skutečně pomoc. Byla by vážně tou nejlepší maminkou, jakou si může děťátko přát, ale mám problém se sebou.

Nejsem si jistá, že po porodu bych se dokázala miminka jen tak lehce vzdát, i když vím, že by bylo v těch nejlepších rukou. Sestra mi dnes volala a požádala mě, zdali bych šla k lékaři alespoň na nezávaznou schůzku. Bojím se, že tím začíná cesta, ze které už nebudu mít možnost sejít. Manželovi jsem to zatím neřekla.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.