Jirka (42): Po deseti letech z našeho vztahu vyprchala láska. Je čas odejít, nebo by to spravilo dítě?

Mrzí mě, do jaké fáze se dostal můj vztah s Jiřinkou (35). Ocitli jsme se v jistém stereotypu, který nás pomalu, ale jistě ničí. Myslím si, že oba uvažujeme nad rozchodem, ale ani jeden z nás to nechce udělat jako první.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (48): Z našeho manželství se vytratila láska. Ulevilo se mi, když jsme si to přiznali oba

Do našeho vztahu zasáhla krize

Na začátku našeho vztahu jsem se na Jiřinku vždycky strašně těšil. Byla plná energie a nápadů, co budeme dělat. Byla s ní sranda a já si každou společnou chvíli náramně užíval. Po čtyřech letech jsme se rozhodli pro společné bydlení. To nám na určitý čas zcela jistě prospělo. Společně jsme zařizovali náš byt a věřili, že do něj jednoho dne přivedeme děti.

Na svatbu zatím nedošlo. A když se nad tím teď zamyslím, jsem vlastně rád. O to jednodušší bude rozejít se. Náš vztah se za poslední dva roky výrazně zhoršil. Už nemáme nic společného. Možná tak papouška Karla, o kterém se ještě dokážeme bavit. My totiž nežijeme spolu, ale vedle sebe.

Jiřina má koníčky, které s ní nesdílím. Ze všeho nejraději chodí ke koním, kde je schopna strávit spoustu svého volného času. Já vyrážím sám za kulturou. Když přišly první mraky, snažil jsem se krizi zažehnat a na našem vztahu pracoval. Ze strany Jiřiny nepřišla žádná reakce...

Mohlo by Vás zajímat:

Saša (40): Moje manželství ztratilo jiskru. Co mám udělat, aby to bylo jako dřív?

Z rozchodu mám strach

Naše dny vypadají vesměs stejně. Když Jiřina nejde ke koním a je doma, sedí u televize nebo se válí telefonem v ruce. Já se snažím o konverzaci, ptám se, jaký měla den a co podnikneme. Jiřinku to spíš obtěžuje, než aby také projevila zájem. Spíme spolu tak jednou za tři měsíce. A to musím pomalu prosit na kolenou.

Dokonce jsem se musel ponížit a zeptat se jí, zda mě ještě má ráda. „Jo, mám tě ráda," odbyla mě znechuceně. Ještě před rokem jsem jí občas přinesl květinu nebo doma přichystal překvapení například v podobě romantické večeře. Opět žádná odezva.

Nechci si to připustit, ale myslím si, že náš vztah je u konce. Já se snažil, ona to vzdala. Už dlouho si pohrávám s myšlenkou, že ji opustím. Když už jdu na věc, na poslední chvíli ucuknu. Mám částečně i strach. Je mi dvaačtyřicet, co když už si nikoho nenajdu? Takhle mám aspoň ji...

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (48): Krize středního věku s mým manželem pořádně zacloumala. Naštěstí si nenašel milenku

Možná by to spravilo dítě

Jiřinka to ani neví, ale zhruba půl roku jsem měl milenku. Jana mě poslouchala, pohladila a já měl pocit, že mě má někdo rád. Pak se ale rozhodla poměr ukončit a vrátila se k manželovi. Zajímalo by mě, co se s Jiřinou stalo. Cítím z ní, jak je jí náš vztah lhostejný.

Ještě mě napadlo, jestli by to nespravilo dítě. Je to ale riskantní krok. Pokud nám to nepomůže, dítě bude další oběť nefungujícího vztahu. Škoda, že jsem takový srab a nedokážu odejít. Napsal jsem si na papír pro a proti, abych měl trochu víc jasno. Ani to mě ale nedonutilo vztah ukončit. A tak dál čekám, teď už se založenýma rukama, co bude. Třeba nad námi to sluníčko ještě vysvitne...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (55): Překonali jsme s manželkou tři vážné krize. Teď se nejspíš rozvedeme kvůli úplné hlouposti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.