Johana (29): Pomohla jsem kamarádce v nouzi. Rodiče z toho nejsou nadšení, ale před ní se přetvařují

Ráda pomáhám lidem. Nesnesu, když se někomu děje křivda, nebo trpí a nikdo s tím nic nedělá. Proto jsem se také rozhodla stát se sestřičkou. Kromě toho pomáhám lidem i v osobním životě. Když se mi nedávno ozvala kamarádka, že potřebuje neodkladně pomoc, ani na chvíli jsem nezaváhala.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (24): Kamarádčina nezkrotnost mi vždy imponovala. Teď mám pocit, že to těžce odskáču

Pomohla jsem kamarádce

Před měsícem a půl mi volala moje nejlepší kamarádka Tereza (29). Řekla mi příšernou zprávu, právě jí umřela maminka, dostala infarkt u nich doma. Bylo to podle ní jak blesk z čistého nebe. Její maminka byla zdravá a aktivní žena, u které byste infarkt rozhodně nečekali. Terezu to velmi zasáhlo, byla neskutečně zdrcená, neboť měly s maminkou velmi dobrý vztah.

Bylo mi jí velmi líto, a proto jsem Tereze nabídla, jestli nechce chvíli bydlet u mě. „Nebudeš muset být doma sama, přijdeš na jiné myšlenky a trochu se zotavíš," navrhla jsem jí. Tereza na moji nabídku přistoupila, a ještě ten den se ke mně nastěhovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (28): Otec si po mámině smrti našel novou lásku. Takhle šťastného jsem ho ještě neviděla

S rodiči jsem to nekonzultovala

Se svými rodiči bydlím v jednom velkém bytě. Pro ně byl moc velký, mají tam o tři pokoje navíc, než by sami potřebovali. A tak mi před čtyřmi roky navrhli, abych bydlela s nimi a neplatila zbytečně nájem. Jelikož v mé části bytu je jeden volný pokoj, ubytovala jsem Terezu tam. Měla tam všechno, co by jen mohla potřebovat.

„A nebude tvým rodičům vadit, když tady chvíli zůstanu?" strachovala se. „Určitě ne, a kdyby ano, ozvou se,“ odpověděla jsem. A věřila jsem tomu, že kdyby byl sebemenší problém, rodiče by za mnou přišli.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (57): S dcerou jsem se usmířil po dvaceti letech. Dohromady nás svedla neuvěřitelná náhoda

Rodiče chtějí, aby šla Tereza pryč

A taky že přišli. Při snídani, ještě než Tereza vstala, si táta začal stěžovat. „Tvoje kamarádka tady s námi bydlí víc jak týden, myslím, že je nejvyšší čas, aby se odstěhovala zpět k sobě," řekl. „Ale tati, vždyť jí nedávno umřela máma, nemyslíš, že to chce trochu ohledu?" ohradila jsem se. „To možná ano, ale kouká se do noci na televizi a mě to ruší při spánku," dodal táta

Když přišla Tereza k snídani, rodiče se chovali jako by nic – mile a zdvořile. Umí se dokonale přetvařovat, nechápu, že nic neřekli. Pokud jim něco vadí, měli by být schopní se ozvat. Jsem si jistá, že by to Tereza pochopila a zachovala by se podle toho. Ale oni ne, raději mlčí. A vůbec by jim nevadilo vyhodit trpící osobu. Jen kdyby to za ně udělal někdo jiný.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (34): Kamarádky myslí jen na sebe. Z mojí narozeninové oslavy si udělaly rande ve čtyřech

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.