Jolana (23): Smrt už mi vzala tátu. Teď musím zabránit tomu, aby mě připravila i o mámu

Moje dětství bylo ukázkové. Táta a máma se o mě vždy perfektně starali. Byli mým vzorem a já je z celého srdce milovala. Jediné, co moje dětství lehce kazilo, byla absence sourozence. Moc jsem si ho přála, ale rodiče po mně už žádné dítě neměli. S láskou v hlase vždy říkali, že jim stačí jeden malý čertík.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (46): Přišel jsem o životní lásku. Přestávám věřit, že se ještě někdy zamiluji

Táta dostal infarkt

Tak pohodový byl můj život až do uplynulého roku. Měla jsem stálého přítele, práci a rodiče, které jsem měla moc ráda. Ale to mělo jako mávnutím proutku skončit. Před rokem rodiče oslavili padesáté páté narozeniny a mě by ani ve snu nenapadlo, že to budou tátovy poslední.

Všechno se to odehrálo tak rychle. Jela jsem s tátou nakoupit do vedlejšího města. Nedávala jsem pozor a narazila do auta před námi, které zastavilo na semaforu. Nebyla to nijak velká rána, v podstatě se nikomu nic nestalo, ale táta těsně potom dostal infarkt.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (20): Matka celý život odmítala lékaře. Až nehoda ukázala, jak těžce je nemocná

Máma se s jeho smrtí nevyrovnala

Doktor nám později v nemocnici říkal, že měl už delší dobu slabší srdce a bral na něj prášky. Jen mně a mamce nic neřekl, asi nás nechtěl zatěžovat. Po naší nehodě mu bohužel vypovědělo službu. Byla to prostě hloupá shoda náhod, za kterou mohu já. Kdybych dávala pozor, nic z toho by se nestalo a táta by byl stále mezi námi.

Táta byl pro mamku životní láskou, byli spolu od dvaceti let. Byl to úžasný pár a já je vždycky považovala za vzor. Doufala jsem, že si také jednou najdu spřízněnou duši, jako ji našli oni.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (35): Moje sestra se po tátově smrti zachovala jako mrcha. Už ji nechci nikdy vidět

Bojím se, že přijdu i o mámu

Proto bere mamka tátovu smrt mimořádně špatně. Už rok pro něj pláče snad každý den. Je pro ni nemožné obrátit list. Říká, že život bez něj nemá smysl. Svůj žal stále častěji utápí v alkoholu. Nemine den, kdy bych ji neviděla bez skleničky vína.

Moc tátovu smrt oplakávám, ale nechci přijít i o mámu. To bych už nezvládla. Existuje nějaká šance, jak jí pomoct? Udělala bych pro ni snad všechno na světě, jen aby se vzdala pití a znovu nalezla chuť do života.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (43): Vlastní vinou jsem dceru dohnala k něčemu, co si ponese celý život. Nikdy si to nepřestanu vyčítat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.