Jolanin manžel se na stáří začal chovat neakceptovatelně. Klidně si nahlas říhne nebo uleví. Kouše si nehty na rukou i na nohou. Jolana je z něj znechucená. Manžel ale v ničem problém nevidí. Jak na něj?
Čím déle s někým žijete, tím méně některé věci řešíte. Myslela jsem si, že už mě Otakar (60) nedokáže ničím rozhodit. Nakonec se přeci jen něco našlo a já z toho šílím. Manžel se totiž začal chovat jako prasátko. Možná ještě hůř.
Celé to začalo hlasitým říhnutím
Když si před časem nahlas krknul a ani se neomluvil, nechala jsem to být. To se někdy prostě stane, jsme jen lidé. Jenže to zřejmě byl spouštěč manželova nového chování. Hlasité říhání se u nás doma stalo běžným úkazem. Po čase k tomu Otakar přidal i slyšitelné vypouštění větrů. Někdy jsem kvůli tomu musela otevřít okno a ten puch vyvětrat.
Ozvala jsem se nicméně až v momentě, kdy začal hlasitě tahat hleny až z paty. Vydával u toho zvuk, jako bychom za stěnou měli prasečák. ,,To si nemůžeš vzít kapesník a normálně se vysmrkat?“ pobídla jsem ho. Otakar něco zamumlal a hlen nakonec spolknul.
Zvedal se mi z toho žaludek. Najednou jsem vedle něj nedokázala sedět. Dřív jsme se večer dívali na seriály, ale teď je to utrpení. Z každého manželova otvoru vychází nějaký zvuk a jemu to přijde normální. Kdybych to dělala já, byl by oheň na střeše.
Prosila jsem ho, aby se nechoval jako čuně
K tomu všemu si začal kousat nehty na rukou, jako bychom doma neměli nůžky. Ukousnuté nehty pak plive po obýváku. Je tak nechutný, že si kolikrát sundá ponožky, které měl celý den na sobě, a s ledovým klidem si začne okusovat nehty na nohou. To už odcházím a nadávám.
,,Nevím, co na tom máš. Nehty se pak vyluxují a je to,“ snažil se zlehčit situaci. ,,Co na tom mám? Možná to, že je to nechutné. Kde jsi to vůbec viděl?“ otázala jsem se a kroutila nad tím hlavou. Svěřila jsem se dobré kamarádce Ludmile. Ta se za břicho popadala. Žádnou radu, jak na manžela, pro mě ale neměla. ,,Holt je to prase,“ pronesla a smála se dál.
Na kolenou jsem Otakara prosila, aby se nechoval jako čuně. A když už tedy musí, aby to dělal někde v koutě. Přijde mi šílené, že to dělá přede mnou. Nedávno jsem ho chtěla zavolat k večeři. Zůstala jsem ale stát opřená o futra obýváku a jen v šoku pozorovala, co zase dělá. Seděl na křesle a jeden prst měl zaražený v nose.
Je mi z něj na zvracení
Když vyšťoural, co potřeboval, začal ,,to“ rolovat mezi prsty. Udělal z toho kuličku, kterou pak cvrknul neznámo kam. Neudržela jsem se. ,,Tak to už si snad děláš srandu, ne? Co je za problém se vysmrkat? Proč to tady musíš střílet? Vážně ti to přijde normální?“ ječela jsem na něj jako smyslu zbavená. Podle jeho výrazu mu ale stále nedocházelo, jak je nechutný.
Ten večer jsem si šla brzy lehnout. Otakar přišel asi v deset hodin. Dělala jsem, že spím, ale přes naštvání to nešlo. Manžel usnul během chvíle, přičemž hlasitě chrápal a pomlaskával. ,,Tak vedle tebe se už nedá ani spát,“ pronesla jsem suše a šla si ustlat do obýváku. Po chvíli mi ale došlo, že dost dobře možná ležím v jeho úlovcích, které tak poctivě hledal v nose. Znovu jsem se sbalila a šla do ložnice. Nevím, jak manželovi říct, aby se zase začal chovat jako člověk.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.