Jonáš (39): Manželství je peklo, ale na rozvod nesmím ani pomyslet. Má to totiž háček

S Veronikou (34) se známe přes 16 let. Potkali jsme se díky společným kamarádům. Od začátku našeho vztahu jsem věděl, že si ji jednou vezmu. Byla krásná, milá a vtipná. Po několika letech jsem se rozhodl ji požádat o ruku a ona řekla ano.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (35): Starala jsem se o nemocnou tetu. Tím, co pro mě udělala, mi vyrazila dech

Začalo to velmi nenápadně

Rok po svatbě se nám narodil Matyáš, byl jsem v té době v sedmém nebi. Byli jsme stále zamilovaní a rozrůstající se rodina mi dělala jen a jen radost. Za další dva roky se nám narodila Nelinka. Všichni nás brali jako bezproblémovou rodinu. Věci se ale začaly po několika letech komplikovat.

Začalo to velmi nenápadně. Přestali jsme se shodovat na výchově dětí. Veronika byla velmi benevolentní. Všechno jim dovolila. Byly čím dál tím nevychovanější. Nepozdravily, nepoděkovaly ani nepoprosily. Nad jejím vedením dětí se pozastavovala většina příbuzných a já jsem to už nevydržel a musel jsem něco říct. Tím jsem situaci akorát zhoršil.

Mohlo by Vás zajímat:

Nora (35): Netušila jsem, jaké máme s manželem problémy. Dokud jsme si nepořídili psa

Nejlepší by pro nás bylo se rozvést

Teď se neshodneme už vůbec v ničem. Jakákoliv moje poznámka vyvolá hádku. Ať se snažím sebevíc, vždycky je něco špatně. Přestávám už náš vztah zvládat a na Veronice je vidět totéž. Dohadujeme se nejen kvůli výchově, ale i kvůli rodinným financím a dalším záležitostem. Stále častější rozmíšky nesou špatně i naše děti.

Pro nás oba by bylo nejlepší se rozvést. Každý bychom si žili po svém a děti bychom měli ve střídavé péči. Myslím si, že bychom tak byli všichni šťastnější. Několikrát jsem už o rozvodu s Veronikou mluvil. Bohužel, v našem případě nepřipadá v úvahu. Ocitli jsme se v situaci, ze které není úniku.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (48): Navštívila jsem věštkyni, protože mi v životě něco chybělo. Díky tomu jsem našla ztracenou lásku

Zdědili jsme byt za jedné podmínky

Před čtyřmi lety mi umřela teta. Měli jsme spolu velmi dobrý vztah, takže místo jejím dětem připadl její dům mně. Tento dar nemohl přijít v lepší čas. S Veronikou a dětmi jsme do té doby žili v podnájmu a chtěli jsme konečně vlastní bydlení. Na hypotéku bychom bohužel nedosáhli, takže nám tetina štědrost přišla vhod. Naneštěstí to ale mělo jednu podmínku. Budu dědicem jen do té doby, kdy budu v manželství s Veronikou. Jestli se rozvedeme, tetin dům připadne jejím dětem.

Co se týká rodinných financí, jsme teď na tom daleko hůř než předtím. Koronavirus mě i Veroniku připravil o práci. Je velmi těžké si najít jinou, a proto si ani jeden z nás nemůžeme dovolit přijít o dům. Naší jedinou možností je proto setrvat v manželství i přesto, že z něj chceme oba utéct.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (36): Po 18 letech jsem se dal dohromady s letní láskou. Nevěřil bych, že se ještě potkáme

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.