Kamila věděla, že její kamarádka jí závidí život, jaký vede. I tak ale byla v šoku, když zjistila, čeho je Laura schopná. V nestřeženém okamžiku navedla svoji tříletou dceru, aby spáchala dost nepochopitelnou věc.
Kamarádka Laura byla vždycky trochu závistivá. Jen jsem si myslela, že to v sobě dokáže potlačit. Zjevně toho na ni bylo poslední dobou moc, a tak se rozhodla, že mi bude škodit. Naše přátelství tím poslala do kopru.
S manželem jsme neměli o peníze nouzi
S Laurou se známe léta. Nejlepší kamarádky jsme sice nikdy nebyly, ale moc tomu nechybělo. Já si všechno, co mám, musela vydřít sama. Tvrdě jsem pracovala, abych si dnes mohla dopřávat. Neprahnu po blahobytu, ale chci si zkrátka koupit to, co se mi zrovna líbí. Manžel Láďa to má stejně. Peníze zbytečně nerozhazujeme, ale rádi si dopřejeme.
Během posledních dvou let se nám opravdu dařilo. Dokázali jsme si pořídit bazén na zahradu. Dokonce jsme si koupili vysněné auto, které jsme oba tak moc chtěli. V uplynulém roce byla na řadě rekonstrukce obýváku. Ruku v ruce s tím šlo i nové vybavení. Já měla vyhlédnutou rodinnou pohovku za téměř padesát tisíc.
Laura každou nově pořízenou věc se záští komentovala. ,,Nové auto? Vy se teda máte. Já pořád jezdím tou starou herkou,“ hodnotila náš kup. Když zjistila, že se chystáme na rekonstrukci obýváku, nesedělo jí to. ,,Kde na to pořád berete, to mi řekni?“ rýpala.
Zničila nám novou sedačku
My se s nikým o penězích nebavíme. Ani moji rodiče nevědí, kolik beru. Je to zkrátka soukromá věc. Jenže Laura naše úspěchy neunesla. Jedna naše společná kamarádka mi prozradila, jak nehezky o mně Laura v souvislosti s penězi mluví. Vymyslela si báchorku, že za ně spím s muži.
Vskutku ubohé. Zjevně jí to ale nestačí, proto se rozhodla pro nepochopitelný čin. Poté, co jsme si pořídili novou sedačku, se k nám sama pozvala na návštěvu. Vzala s sebou svoji tříletou dceru Amálku. Chvíli jsme si povídaly, a pak mě Laura požádala o další kávu. Když jsem ji šla uvařit, spáchaly s dcerou tu katastrofu.
To, že nám nastříhaly sedačku, jsem si pořádně všimla až večer. Nejprve jsem celá běsná vinila našeho Josífka. Ten se s pláčem dušoval, že to vážně neudělal. Ve čtyřech letech se mi to také nezdálo, ale kdo jiný by za tím stál? ,,Laura!“ vyjekla jsem na Láďu. ,,Ta čůza je tak závistivá, že nám ji přišla zničit, chápeš to?“ pěnila jsem.
Naše kamarádství tím nadobro skončilo
Měla jsem nakročeno k ní domů, že ji vytáhnu před barák a jednu jí vrazím. Nakonec jsem se uklidnila a rozhodla se jinak. ,,Už nemá smysl se s ní dál kamarádit. Ona nám nikdy nepřestane závidět. Použila svoje dítě jako rukojmí. Odteď pro mě neexistuje,“ řekla jsem a vypustila ji z hlavy. Společně jsme s Láďou sedačku opravili a jedeme dál.
Lauru jsem od té chvíle několikrát potkala, hnala se ke mně a předstírala, že se nic nestalo. Dělá mi sice problém, abych jí nenafackovala, ale držím se. Je až k neuvěření, co taková závist dokáže.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.