Paní Kamila se nám svěřila, jaká muka nyní zažívá se svým manželem. Ten posledních třicet let kouřil a teď se rozhodl, že s tím přestane. Donutil ho všude přítomný koronavirus. Nečekala ale, že se tak výrazně změní jeho chování. Nejdříve hledal chyby všude možně, ale teď je jeho terčem právě paní Kamila. Jak dlouho se to dá vydržet?
Každý z nás má nějakou svoji neřest. U mě to jsou romantické knížky a sladkosti. U manžela to do nedávna bylo kouření. Jsme manželé třicet let. Karel byl vždycky silný kuřák, cigareta k němu tak nějak patřila. Nedávno se ale rozhodl, že s tím sekne.
Manžel byl pohodář
Abych vám Karla trochu přiblížila, tak musím přiblížit jeho přednosti. Byl vždycky velmi pracovitý, náš domeček postavil skoro sám. Je velmi zručný a šikovný a na co sáhne, to se mu daří. Současně je to veliký srandista a lidé jsou rádi v jeho společnosti. S ním se člověk zkrátka nenudil.
S příchodem první vlny koronaviru jsme se více stáhli a byli doma. Já pracuji jako knihovnice, která se uzavřela, takže jsem doma. Karel pracuje jako kuchař v jedné místní restauraci. Tím pádem i on zůstal doma. Nejdřív to bylo docela fajn, chodili jsme více do přírody, četli jsme knížky, na které nebylo do té chvíle moc času. Já to uvítala, protože zabořit hlavu do knížky, to je něco pro mě. Karel si zase vždy rád zapálil cigaretu na zahradě. Vlastně, vždycky když něco venku dělal, cigaretka byla jeho společnicí. Já to tak brala, neměla jsem v plánu mu to zakazovat.
Změna chování
Při druhé vlně koronaviru se Karel začal více zajímat o to, jak je virus nebezpečný, a sám usoudil, že bude nutné přestat kouřit. Já ho do toho nenutila. Byla to jeho svobodná vůle. Netušila jsem, jak těžké období mě s manželem čeká. Řekl: ,,Až dokouřím tuto krabičku, bude poslední.“ Fandila jsem mu, protože s takovým návrhem ještě nikdy nepřišel.
Už druhý den ráno chodil nervózně po domě. Začal hledat chyby. ,,Proč se tady válí to nádobí, jdi to umýt,“ sykl na mě. Šel ven nasekat dříví, ale přišel, že se ošklivě sekl do prstu. Takže bylo po sekání. K obědu si přál řízky. Když jsem mu je dala na stůl, začal ošklivě nadávat: "Vždyť jsou ty řízky tenký, brambory moc tvrdý."
Přitom přesně tak to měl rád. Tušila jsem, z čeho je tak nervní. Nechtěla jsem to téma otevírat, ale už po první dni to s ním byla muka. K večeru už byl vyloženě na ránu. Jen nadával, jak je všechno špatně. Druhý den se pustil vyloženě do mě. Najednou mu mých pár kilo navíc začalo šíleně vadit.
Spíme odděleně
,,Co to máš s vlasy? Začni se sebou něco dělat," řekl jedovatě. To byla poslední kapka. ,,Karle, pokud si potřebuješ zapálit, mně to nevadí, ale přestaň už do mě rejpat,“ řekla jsem naštvaně. To spustilo lavinu výčitek o tom, jak jsem k ničemu. Dostali jsme se až k tomu, že jsem jen hloupá knihovnice.
Dvacet let mu to nevadilo a teď je to problém? Nemá ke mně úctu, kterou bych si zasloužila. Dnes je to měsíc, co nekouří. Bohužel, stále je takový jako první den. Přibral tak pět kilo, jen chodí, nadává a uráží mě. Spíme odděleně. Nevím, z čeho mi hrabe víc. Zdali z covidu nebo z toho, že manžel přestal kouřit a nezvládá to.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz