Poté, co manželka přišla Karlovi na nevěru, dostalo se mu odpuštění. Zpočátku byl za to rád. Netušil však, jak se Veronika následně zachová.
Hrdý na to nejsem, ale podvedl jsem svoji ženu. Když to zjistila, trvala na tom, že mi odpustí a pojedeme dál. Byl jsem za to velmi rád, protože jsem o rodinu přijít nechtěl. Jenže jak ukázal čas, získat si zpět její důvěru bude těžší, než jsem si myslel. Mám pocit, že teď jen oba trpíme.
Milenka mi rozuměla víc než vlastní žena
Všechno se semlelo tak rychle. Jeden firemní večírek a já se zakoukal do naší nové recepční. Marcelka působila jako křehké poupátko, které se musí chránit. Já se té role zhostil. Nejprve jsme spolu jen tak flirtovali. Hihňala se mým vtípkům a mně rostlo ego. Netrvalo dlouho a my si to rozdávali v mojí kanceláři.
Marcelka je o deset let mladší než Veronika (37). Z té se stala svědomitá maminka, která se pečlivě stará o naše děti. Možná proto, že má oči jen pro ně, jsem se doma čím dál častěji cítil méněcenný. Veškerou její pozornost zaměstnávaly děti. Já byl jen ten, co přijde večer domů, dostane večeři a dá si pivo.
Proto jsem tu skvělou příležitost zase se cítit jako chlap musel využít. S Marcelkou jsem zcela neplánovaně začal pravidelně spát. Ona mě dokonce i poslouchala, povídala si se mnou. Byla na mě hodná. Dala mi pocit, že jí na mně záleží. Těžko jsem se tomu mohl bránit, když jsem přesně to, co dělala, tak potřeboval.
Manželka se rozhodla, že mi nevěru odpustí
V té euforii jsem si ale nedával pozor a manželka na moji nevěru přišla. Ze začátku zuřila a já to chápal. Byl jsem dokonce připravený, že se seberu a odejdu. Věděl jsem, že jsem překročil určitou mez. Naboural jsem náš vztah. Veronika ale přišla s tím, že mi odpustí.
,,Naši rodinu miluji. Nechci o ni přijít. Udělal jsi chybu, která mě velmi ranila. Nicméně překonám to. Můžeme jet dál,“ nabídla mi a já byl vážně rád. Kdo dneska stojí o soudní tahanice, rvát se o děti? Toho všeho nás Veronika chtěla ušetřit, tak mi odpustila. Musel jsem samozřejmě poměr okamžitě ukončit.
Takže jsem ze dne na den začal Marcelku ignorovat. Ta se z toho zhroutila a nakonec dala výpověď, čímž mi moji už tak dost těžkou situaci ulehčila. Myslel jsem si, že bude Veronika schopna jet dál, když to tak zarputile tvrdila. Jenže čas ukázal, že to nejhorší nás teprve čekalo. Stačilo, abych se zpozdil nebo jí nezvedl telefon, a přišla salva výčitek.
Manželka mi nevěří
,,Ty už se s ní zase taháš?“ ječela na mě ve dveřích. ,,Netahám. Ukončil jsem to. Jen se mi vybil telefon a schůzka se protáhla,“ říkal jsem pravdu. ,,To určitě. Někde si to rozdáváte a ze mě děláš husu,“ razila svoji teorii. Bylo jedno, co řeknu, Veronika mi nevěřila. Za pár dní přišla a omluvila se. A tak to jde pořád dokola.
Jdu s chlapama na pivo a už se někde tahám. Nezvednu telefon a už mi stojí u práce a hlídá mě. Služební cesty musím odmítat, protože mi Veronika nevěří. Tak se sám sebe ptám, vážně to máme zapotřebí? Vím, že jsem pochybil, Veronika by si ale měla uvědomit, že takhle se žít nedá. Buď mi začne znovu věřit, nebo musíme od sebe.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.