Karel je zoufalý ze své ženy, která je posedlá čistotou. Její potřeba mít doma perfektně uklizeno se postupně zhoršuje a trpí tím celá rodina. Nejvíce asi synové, kteří musejí fungovat tak, jak jim Darina nakáže. Karel neví, jak ženě vysvětlit, že to, co dělá, už je přes čáru.
Říká se, že čistota je půl zdraví. Možná bych se pod to i podepsal, kdybych nemusel přihlížet tomu, jak čistota, která vládne u nás doma, všechno postupně ničí. Pomyslnou taktovku celé té komedie třímá moje manželka Darina (34).
Zjistil jsem, že je partnerka posedlá úklidem
Myslím, že na začátku našeho vztahu se hodně krotila, aby mě svým přehnaným smyslem pro pořádek neodradila. Já byl samozřejmě rád, že jsem si našel někoho, kdo nežije ve špíně. Dokud jsme spolu nebydleli, netušil jsem, že její potřeba uklízet překračuje hranice snesitelnosti.
Zhruba po dvou letech jsme se sestěhovali do jednoho bytu. První týdny a měsíce byly docela v pohodě. Občas mě Darina požádala, abych po sobě něco uklidil. Čím déle jsme spolu ale byli, tím její potřeba sterilní domácnosti sílila. Nebylo snad rána, kdy by mi nepřišla vyhubovat za špinavé umyvadlo. ,,Je to tak velký problém po sobě umýt pastu?“ prskala.
Já vždy jen protočil panenky, protože mi to nepřišlo nijak důležité. Jenže ona pořád zvyšovala svoje nároky na uklízení. Vytírat jsme museli i třikrát týdně. Stačil jediný mastný flek na podlaze a už se tahal kýbl. Prach utíráme prosím pěkně každý den. A je jedno, jestli na poličkách je nebo není. Prostě se to musí utřít.
Po narození dětí se to ještě zhoršilo
Po čase mě to začalo unavovat. Zatímco já ráno snídal, Darina leštila zrcadla v koupelně. Nedokázala byt opustit dřív, než se všechno blýskalo. Nejhorší na tom bylo, že i když uklízela ráno, po příchodu z práce to klidně všechno přeleštila znovu.
Čistota je tak u nás doma nejčastějším důvodem k hádkám. Já se totiž její úchylce začal bránit. Odmítám být otrokem hadru a koštěte, což jsem dal jasně najevo. To jsem ještě netušil, že může být mnohem hůř. Další vlna vysokých nároků na čistotu přišla v době, kdy se nám narodily děti.
Máme syny Marka (7) a Vojtu (4). Myslel jsem si, nebo v to spíše doufal, že až budeme mít děti, Darina se uklidní. ,,Děti ji budou tak zaměstnávat, že nebude mít čas ani pomyšlení na to, zda je doma uklizeno,“ říkával jsem si. Jenže ona svoji posedlost po čistotě začala přenášet na kluky.
Děti si nesmějí ani hrát
Dnes už si oba umějí po sobě uklidit. Darině to ale nestačí. K tomu, aby se rozčílila do nepříčetnosti, jí stačí, když kluci nechají rozházené papíry na stole. Všechno, včetně dětských věcí, musí být permanentně uklizené a srovnané v řadách.
Sotva to Darina srovná, kluci si s tím chtějí znovu hrát. Nedávno jsem byl svědkem žalostné scény. ,,Proč zase taháte ty hračky? Teď jsem je srovnala, tak to nechte být!“ okřikla kluky. ,,Ale my si s tím chceme hrát,“ žadonili. ,,Ne! Chci tady mít pořádek,“ rozkázala.
Kluci zaraženě seděli na gauči a báli se pohnout. Nakonec jim řekla, ať si vezmou vysavač a vyluxují. Panebože, vždyť to jsou děti! Začínám se bát, kam posedlost mé ženy zajde. Když jí něco řeknu, pošle mě do háje, že kdyby nebylo jí, žijeme ve špíně, což není pravda. Nevím, co s ní mám dělat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.