Karolína si hned po škole našla práci, aby byla měla na nájem. Práce to byla různorodá. Její nadřízená si ji dokonce spletla s chůvou pro svoje dítě. Když už toho bylo na Karolínu moc, rozhodla se své přísné šéfové postavit. Čekala okamžitou výpověď. Reakcí své šéfové byla ale překvapena. Jak to nakonec dopadlo?
Po škole jsem stále nevěděla, čím se chci živit. Jen jsem se chtěla za každou cenu odstěhovat od rodičů a bydlet sama. Musela jsem ale z něčeho platit nájem.
Holka pro všechno
Nastoupila jsem do firmy, kde hledali někoho pro všechno. Říkali tomu administrativní pracovník, ale ve finále jsem byla podrž taška. Jakmile chtěl někdo něco naskenovat nebo dojít na poštu, obracel se na mě. Já jsem kvůli vidině peněz a vlastního bydlení dělala vše, co se mi řeklo.
Moje šéfová byla docela od rány. S nikým se nemazlila a strhávala peníze i za sebemenší chybu. Musela jsem si dávat pozor na to, co říkám a dělám. Neměla v oblibě každého, kdo si dovolil jí odporovat. Byla čerstvě po porodu a do kanceláře si brala miminko s sebou. Nekojila, takže to měla o něco jednodušší.
Jenže to bylo samé: „Kájo, mohla byste malou přebalit? Kájo? Mohla byste se s ní jít ven projít?“ Takové byly poslední dobou nejčastější příkazy. Vždycky jsem jí chtěla říct, že ne, ale mohlo by to znamenat výpověď. Ona už by si našla chybu, kterou by udala jako důvod výpovědi. Takže jsem plnila rozkazy ostatních, a navíc se starala o malé dítě.
Hlídala jsem její dítě
Najednou toho na mě bylo opravdu moc. Lítala jsem mezi dítětem a dalšími úkoly. Stávalo se velmi často, že mě její mimino poblinkalo. Ve znečistěném oblečení jsem pak musela trávit celý den. Domů jsem chodila velmi vyčerpaná a najednou jsem neměla radost ani z toho, že bydlím sama.
Rozhodla jsem se, že se své šéfové postavím a odmítnu péči o její dítě. Počítala jsem s tím, že se potáži se zlou a ona mě vyhodí. Další den jsem sbírala odvahu, abych jí to řekla. Když mi řekla, zdali mohu malou nakrmit, protože jde na poradu, řekla jsem NE. Otočila se na mě a řekla něco, s čím jsem nepočítala.
„Kájo, já to bez vás ale nezvládnu, mám za deset minut poradu, moc vás prosím,“ v hlase jsem cítila, že je zoufalá. „Dobře, ale je to naposledy, pak bych s vámi chtěla mluvit,“ odpověděla jsem. Další hodinu jsem chovala její dítě, protože se nedalo utišit. Už jsem toho měla dost. Kvůli tomu se mi hromadila práce, za kterou jsem byla placená.
Dala jsem výpověď
Když se vrátila z porady, šla jsem na to zhurta. „Já už se vám o dítě starat nebudu. Nestíhám pak svoji práci a jsem unavená,“ řekla jsem a čekala jsem, co se bude dít. Byla jsem přesvědčená o okamžité výpovědi. Jenže ona si sedla na židli, hlavu schovala do dlaní a plakala: „Já to ale nezvládnu, jsem na malou sama, její otec nás opustil a nemám pro ni žádné hlídání.“
Výpověď jsem nedostala. Ulevilo se mi, že už se o malou nemusím starat. Po nějaké době jsem se doslechla, že naše šéfová končí, protože nestíhá péči o dítě a svoji práci. Mě v té době moje práce nebavila, tak jsem dostala skvělý nápad. Podala jsem výpověď.
Své šéfové jsem nabídla, že se stanu chůvou jejího děťátka. Skočila po mně a objala mě. Děkovala mi snad tisíckrát. Styl jejího vedení se v práci změnil, protože už nebyla tolik ve stresu, a u mě se projevila slabost pro malé dětičky. Dnes jsem chůvou na plný úvazek. Celé mi to pomohlo najít práci svých snů.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.