Karolína (25): V bytě po přítelově babičce se děly podivné věci. Stálo za tím nesplněné poslední přání

Možná to byla obyčejná souhra náhod. A možná také ne. V době, kdy jsme s Davidem začali uvažovat o společném bydlení, mu zemřela babička. David navrhl, abychom se nastěhovali do jejího bytu. Nechtěla jsem mu tehdy říkat, že nehodlám žít v bytě, kde někdo zemřel. Moc na výběr jsme totiž neměli.

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (48): Vykašlala jsem se na mámu, když mě nejvíc potřebovala. Dává mi to najevo i po smrti

Necítila jsem se v tom bytě vůbec dobře

Babička zemřela v požehnaném věku devadesáti let. Umřít na stáří je určitě lepší než umírat v bolestech nebo v nemoci. Co však na jejím odchodu bylo drastické, byl fakt, že v bytě ležela mrtvá delší dobu, než ji někdo našel. David se mi snažil popsat ten hnilobný zápach, který se bytem linul. Neuměla jsem si to a ani nechtěla představit.

David měl s babičkou krásný vztah, takže trval na tom, že budeme bydlet v jejím bytě. Odmítal i vyhodit starý nábytek. V tak citlivé chvíli jsem si nechala svoje požadavky na vybavení bytu pro sebe. Přitom bych tak ráda něco změnila! V bytě jsem se totiž necítila vůbec dobře.

V noci jsme často slýchali, jak ve vedlejší místnosti někdo stěhuje nábytek. Když jsme se tam šli podívat, vše bylo na svém místě. Sotva jsme ulehli, zvuky se opakovaly. Já měla strach, ale David byl docela v klidu. Neměl pro to sice žádné racionální vysvětlení, ale nijak extra ho to neznepokojovalo. Nic s ním nedělalo ani to, když se v noci sama od sebe zapínala televize.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (67): Nevyslyšela jsem manželovo poslední přání, a tak mi ho připomněl ze záhrobí

V noci se sama spláchla toaleta

Vynutila jsem si, aby pozval opraváře a ten nám řekl, co to způsobuje. Ovšem televize podle něj byla naprosto v pořádku. ,,To se někdy prostě stává,“ pokrčil rameny a dál to neřešil. Davida podivnosti, které se v bytě děly, nechávaly v klidu. Na moje obavy nereagoval. Téměř rok jsem držela jazyk za zuby a doufala, že to časem ustane.

Nejhorší to bylo, když jsem byla doma sama. David byl zrovna na noční, když jsem šla na záchod a rozsvítila si, abych viděla na mísu. A vtom se to stalo. Toaleta se sama spláchla. Šňůrka, která visela z nádrže dolů, se pohnula, jako by za ni někdo zatáhl.

Vyjekla jsem a běžela do ložnice. ,,Už toho mám dost. Něco se tu děje,“ mumlala jsem schovaná pod peřinou. Jakmile přijel David ráno z práce, řekla jsem mu o své noční příhodě. ,,Víš, možná už bych ti to měl říct. Ona babička vždycky tvrdila, že až umře, dá mi o sobě vědět. Já to bral na lehkou váhu, protože mi to přišlo jako nesmysl,“ řekl.

Mohlo by Vás zajímat:

Erik (42): Jako ošetřovatel jsem už viděl lidi umírat. Poslední nebožtík se ale přišel rozloučit

Přítel nevyslyšel babiččino poslední přání

,,Ale je fakt, že co tady bydlíme, pořád babičku cítím,“ prozradil mi a na mě šly mrákoty. ,,Co budeme dělat?“ ptala jsem se ustrašeně. ,,Co by... Nic. Babička byla hodná. Nechce nám ublížit. Zkrátka si na to zvykneme,“ řekl rázně.

,,Přijde ti normální zvykat si na to, že tu žije duch? Mně tedy ne,“ naštvala jsem se. Napadlo mě, že to možná způsobuje urna, která stála v obýváku. Později se David přiznal, že babička chtěla být uložená do rodinného hrobu, ale on to neudělal. Na mé naléhání její přání splnil. Od té doby je doma klid.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (25): V bytě jsem cítila něčí přítomnost. Teprve pes mě ujistil v tom, že se nemýlím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.