Katka (32): Manžel pracuje tolik, že s námi nejede ani na dovolenou. Dala jsem mu proto ultimátum

Tom si holčičku vždy přál. Už v těhotenství často říkal, že by to byla jeho malá princezna. A mě jeho slova hřála na duši. Tenkrát zakládal firmu a já byla pyšná, jak se o nás stará. Nikdy jsem se nemusela strachovat o finance a mohla se naplno věnovat Klárce. Vyhovovalo mi to.

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (29): Přítel odjel na dlouhou služební cestu. Bojím se toho, co tam asi dělá

Firma se rozjíždí, musíš to pochopit, říkal

Když však dcerka slavila první narozeniny a Tomáš byl ten den ve Francii na pracovním jednání, došlo mi, že je něco špatně. Vždy jezdil s kupou dárků, záhy však odjížděl na další cestu. Chyběl nám doma. A já začínala vnímat, že s Klárou nemají žádný vztah. Když Tomáš přijel, skoro se neradovala. Znala ho jen z fotek. Jako by to pro ni byl cizí člověk.

Apelovala jsem na Toma, aby byl víc doma, ale dost neúspěšně. "Vždyť víš, že teď musíme dokončit tu akvizici. Potom už bude lépe," odvětil mi. Ale uběhl další rok a lépe nebylo. Tentokrát se sice narozeninové oslavy zúčastnil, půlku jí však strávil na telefonu. "Právě nabíráme nové zaměstnance, firma se rozjíždí. Musíš to pochopit, rychle rosteme," ozřejmil mi. "A že roste tvoje dcera, to sis nevšiml?" vyštěkla jsem. "Ale že si můžeš žít na vysoké noze, to ti nevadí, co?" naštval se. Ranilo mě to. A urazilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (36): Modlila jsem se za zázrak, který se nakonec stal. Táta utekl hrobníkovi z lopaty

Dala jsem mu na výběr

"Co kdybychom letěli s malou k moři?" navrhla jsem, když jí byly skoro tři roky. "Mohli bychom na Vánoce, udělat si to zkrátka jiné," zasnila jsem se. "Jsi normální? To uzavíráme obchody za celý rok," zvedl oči od telefonu. Došlo mi, že s Klárkou nemáme tátu, ale jen plný účet, který nám byl vlastně k ničemu. "Tomáši, jestli s námi nepojedeš, tak už běž do háje. Nikdy jsi malou nikam nevzal. Máme peníze, ale nemáme rodinu," řekla jsem a třískla dveřmi.

Tu noc jsem spala v pracovně. A vybrečela si oči. Došlo mi, co jsem si dlouho nechtěla přiznat. Tomáš už s námi skoro nežil. Viděly jsme ho s Klárkou maximálně dvakrát do týdne. Lítal si po světě, zatímco my byly doma. Čekaly na něj. Chyběla mi láska, blízkost. Náš partnerský vztah se ocitl na bodu mrazu. Proto jsem dala Tomášovi ultimátum. Buď bude pracovat méně a bude s námi, nebo odejdu i s dcerou.

Smál se mi, když jsem to vyslovila. "Na změnu máš dva měsíce," procedila jsem ledově. Už je to měsíc a nic se neděje. Ale já stále věřím. Nechci rozbít rodinu, ale jde to vůbec, když žádnou nemáme? Peníze jsou důležité, ale dcera bude malá jen jednou. Utíkají nám nejkrásnější společné roky... A Tomáš si to vůbec neuvědomuje.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (39): Mám vše, o čem jsem kdy snila. Zdá se ale, že mi moje štěstí chce někdo zničit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.