Klára se chtěla ujistit, že je jí přítel Ondra věrný. Avšak to, co našla v jeho telefonu, bylo daleko horší, než si dokázala představit. Navíc se přistihla, že s kontrolováním jeho soukromých věcí nedokáže přestat.
Poprvé jsem se Ondrovi podívala do telefonu, když jsem měla podezření, že mě podvádí. Potvrdila jsem si, že si píše s kolegyní Terezou o tom, jak by vedle ní chtěl usínat a nemůže se dočkat, až ji zítra uvidí. Tu noc jsem mu hodila telefon na hlavu a řvala na něj jak smyslu zbavená. Ta paní měla dvě děti, asi měsíc manžela a na sociálních sítích působila velmi šťastně.
Našla jsem další závadné konverzace
Usmíření trvalo několik týdnů, ale překonali jsme to. Mně to však nedalo a podívala jsem se do Ondrova telefonu znovu. Tentokrát jsem tam našla krásnou Báru, která sice měla malého syna, ale nestyděla se mému příteli posílat odvážné fotky s roztaženýma nohama. Tenkrát už jsem se se svým objevem Ondrovi nesvěřila. Nevím proč.
Několik dní jsem to vstřebávala. Pak jsem si nařídila na noc budíka, abych šla zkontrolovat důvěrně známý přístroj. Ondrův telefon. Nechtěla jsem, aby mě přistihl, tak jsem si vybrala hodinu, kdy bude tvrdě spát. Našla jsem tam Anetu. Další kolegyni, která měla za chvíli svatbu a které psal, že by za její pozadí dal život. Vzbudila jsem ho a řvala na něj tak, že k nám přišli zazvonit sousedi.
Z lustrování jeho telefonu se stala rutina
"Přijde ti normální lézt někomu neustále do telefonu?" řval zase on. "A tobě přijde normální se tahat s každou, kterou potkáš?" brečela jsem. Tenkrát jsme to vyřešili a byl chvíli klid. Jenže v tu chvíli se zrodila moje paranoia a přetrvala dodnes.
Nemůžu se zbavit nutkání kontrolovat Ondrovi telefon. Nejdřív šlo o několik aplikací, teď už prohlížím i fotogalerie, odeslané maily a konverzace s rodinou. Mám takový strach, že by si mohl opět s někým psát, že když kouká dlouze do telefonu, okamžitě na něj začnu řvát: "Můžeš mi říct, se kterou si zase píšeš?" Vidím na něm, jak je z toho věčného podezírání otrávený.
Nevím, co mám dělat. Kontroluju mu poslední trasy v navigaci, chytré hodinky i pracovní konverzace. Kdykoli usne nebo není doma. To si vezmu jeho notebook, už dávno jsem prolomila jeho heslo. Pak vždycky pečlivě smažu historii, aby nic nepoznal. A on se opravdu nikdy o ničem nezmínil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.