Klára (24): Součástí mého života se stal stín, který chodí stále se mnou. Divné je, že se ho vůbec nebojím

V mém životě se během posledního roku něco změnilo. Začala jsem vidět stín. Jde o to, že je stále se mnou. Možná bych se měla bát, ale víc neklidná jsem, když se stín na chvíli ztratí.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (62): Měla jsem sen, ve kterém se mi nějaký muž snažil ublížit. Ráno jsem měla modřiny

Nikdy nejsem zcela sama

Snažila jsem se vzpomenout si, kdy to přesně začalo. Myslím, že to celé trvá tak rok. S přítelem jsme si pořídili starší byt v pavlačovém domě. Pro někoho by to nebylo lákavé bydlení, ale my jsme už na první prohlídce věděli, že to je to, co hledáme. Fakt, že budeme muset něco do bytu investovat, nám nevadil.

Jakmile jsme se nastěhovali, měli jsme pocit, že tam bydlíme roky. Byt byl útulný a já cítila, že je něčím zvláštní. Možná se jednalo pouze o pocit, že máme s přítelem Tomem společný byt a je nám tam dobře. V bytě zůstalo staré, ale pohodlné křeslo, přesně na čtení knížek pod lampičkou. Velmi ráda v něm sedávám.

Jednou večer jsem si četla, když vtom jsem cítila, že se přede mnou něco mihlo. Tomáš nebyl doma a zvíře jsme neměli. Znovu jsem se začetla, ale byla jsem opět vyrušena pohybem. Byl to jakýsi stín. Tak nejlépe bych to nazvala. Ploužil se po stěnách a po zemi. Já ale zůstala klidná.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (33): Moje dětské já se na okamžik vrátilo, aby mi pomohlo se správně rozhodnout

Stín byl stále se mnou

Nepřišla nějaká zimnice nebo strach. Šla jsem si uvařit čaj a periferně jsem stín znovu zahlédla. Skoro to vypadalo, jako kdyby byl plachý. Chovala jsem se dál klidně a čekala, co udělá. První dny od našeho prvního setkání byl stín opatrný.

Čím více jsem se snažila být klidná, tím blíže se ke mně odvážil. Nebyl se mnou vyloženě pořád, ale když jsem na něj jen pomyslela, spatřila jsem ho, byť třeba jen na pár okamžiků. Přiznám se, že jsem pro to neměla žádné vysvětlení. Napadalo mě, že je to možná něčí duše, která bydlela v bytě.

Nějak zvlášť jsem ale bližší informace nesháněla. Jsem ten typ člověka, co se nechá rád překvapit. Nechávám věci plynout, protože co se má stát, se stane. Tomášovi jsem nic neřekla, tohle má jinak než já. Řekla jsem to pouze své matce.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (38): Náš malý syn žije dvojí život, ale neví o tom. Jsem na pokraji svých sil

Už vím, kdo to je

Dobře jsem udělala. Matka mi konečně řekla pravdu o mém otci. Celý život žiji s tím, že nás opustil, když jsem byla malá. Pravda je ale taková, že mu matka nedovolila, aby mě vídal, protože jí velmi ublížil. On to nevzdával a stále mě vyhledával. Matce se ale vždy podařilo kontakt překazit.

Jednou jí řekl: „Jednou tomu prostě nezabráníš a já svoji holčičku najdu.“  Od té doby se neukázal. O jeho smrti se matka dozvěděla později. Když jsem si zjišťovala, kdy zhruba zemřel, byla jsem jak opařená. Je to rok. Odpovídá to tomu, kdy jsem začala vídat stín. Věřím, že dokud bude jeho stín se mnou, jsem v bezpečí.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (39): Opakovaný sen nebyl jen náhoda. Našla jsem díky němu po letech tatínka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.