Kristina se musela podřídit manželovi, který usoudil, že je na čase víc šetřit. Určil jí dny, kdy má prát a vařit. Auto má používat jen výjimečně, jinak musí jezdit na kole. Celá rodina se koupe ve vaně jednou týdně, a to ve stejné vodě. Kristína to už moc dlouho nevydrží.
I když s Petrem (38) souhlasím, že musíme víc šetřit, jsou věci, o kterých si chci rozhodnout sama. Třeba kdy uvařím a kdy vyperu. Petr ale hlídá každou korunu a začal mi říkat, co a kdy mám dělat, abych neplýtvala. Nemusím asi říkat, že mi to nevyhovuje.
Manžel usoudil, že plýtváme penězi
S manželem jsme většinou ve všem za jedno. Alespoň do nedávna to tak ještě bylo Začali jsme se rozcházet po tom, co všechno zdražilo. Ze začátku jsme dělali, že se nás to netýká. Dál jsme jezdili bezmyšlenkovitě na nákup každé tři dny. Žádnou cestu autem jsme neplánovali, prostě se jelo.
Tomu je teď konec. Petr usoudil, že nám doma uniká spousta peněz jen tak. A rozhodl se, že tomu zabrání. Tak třeba já mám, pokud je to možné, všude jezdit na kole. Ať už do práce, nebo když jedu pro děti do školky, nemám využívat auto. „Jezdíš autem zbytečně moc. Musíme tomu dát nějaký řád," vysvětlil mi.
Já vím, kolik dnes stojí pohonné hmoty, ale upřímně, nebaví mě šlapat na kole. Chodím do práce vyřízená, zpocená a unavená. Mám to rovných 15 kilometrů. Abych ale Petrovi nekřivdila, ten si zase pro změnu zařídil častější home office, aby nemusel jezdit autem. On to má totiž podstatně dál. Ale do počítače potřebuje proud, ne? A ten také něco stojí.
Vařím a peru podle dnů
Další věc, ze které šílím, je vaření. Musím teď mnohem víc plánovat. Podle Petra mám vařit maximálně dva dny v týdnu. Nedávno jsem dělala sekanou a druhý den jsem chtěla upéct bábovku. To mi ale neprošlo. „Když už máš tu troubu rozehřátou, udělej tu buchtu rovnou," nakázal mi.
Co se týče praní prádla i to má svůj řád. Nemohu prát podle potřeby, ale podle dnů. Mám dovoleno prát neděle a středy. Jestli si mám co vzít na sebe, na to se mě nikdo neptá. Prostě to tak bude a tečka. Mám na lednici sepsaný řád, jak mám věci dělat. Nesmím si třeba ani fénovat vlasy. Podle manžela si je mám nechat uschnout jen tak.
To, že je mám jako slámu, zase nikoho nezajímá. No a úplně na dně jsem z toho, že se koupeme jednou týdně. A to ještě v jedné vodě. Napustí se vana s vodou. Nejprve se umyjí děti, pak já a nakonec manžel. Ostatní dny se narychlo sprchujeme. A já to nedávám.
Já už čekám jenom na zázrak
Chybí mi jen tak se naložit do vany a relaxovat. Petr to všechno tak hlídá, že nemám šanci ho ani obejít. Hlídá si stav vodoměrů a když se mu spotřeba nezdá, utahuje opasky ještě víc. Je pravdou, že asi něco ušetříme, ale na úkor pohodlí. Nemáme se úplně špatně, abychom tohle všechno museli podstupovat.
Bohužel, u nás doma má hlavní slovo manžel, takže já se s tím svým můžu jít zahrabat. Já už teď mohu čekat jen na zázrak a doufat, že se věci vrátí zase do normálu Podle aktuálních tarifů energetických společností a cen ropy to na zázrak nevypadá. Snad to ve zdraví přežijeme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.