Naše čtenářka Kristýna se těšila na své vytoužené miminko, bohužel při porodu nastaly komplikace a Kristýnu museli operovat. Miminko proto viděla poprvé až druhý den. To ovšem netušila, že se sestra spletla a ona má v náruči holčičku někoho jiného.
S přítelem Honzou jsme se jednoho večera rozhodli, že už je čas, abychom měli miminko. A já otěhotněla v podstatě na první pokus. Měla jsem docela bezproblémové těhotenství, když pominu otékání nohou a klasické těhotenské nevolnosti.
Během chvíle se to zkomplikovalo
Když to na mě přišlo, byla asi půlnoc. S Honzou jsme urychleně jeli do porodnice a já myslela, že umřu bolestí. To jsem tehdy nevěděla, že se to málem stane. Porod byl strašně hektický a mně bylo hůř a hůř a pamatuji si jen, že tam všichni létali kolem mě a panikařili. Probudila jsem se až druhý den na JIPce, všude jsem měla hadičky a doktor říkal, že je štěstí, že jsem přežila. Museli mě operovat a dali mi čtyři transfuze krve.
Cítila jsem se strašně slabá a potřebovala jsem si ještě odpočinout. Když mi později přinesli Terezku, jako by všechny bolesti světa zmizely. Byla nádherná. Snažila jsem se, aby se přisála k prsu a nemohla jsem se vynadívat. Do toho přišel Honza a měl slzy v očích, když viděl, že jsem v pořádku. Prý se o mě strašně bál. A já se rozplakala. Konečně jsme byli všichni tři spolu.
Oba jsme měli šok
Honza si k nám sedl a pak zpozorněl: „To už jí zmizela ta skvrna, co měla na čele?“. Vůbec jsem netušila, viděla jsem ji poprvé. A on vzal telefon a ukazoval mi dvě fotky, které pořídil, když ji ze mě vytáhli. Říkal, že tam byl strašný šrumec, ale ukázali mu ji aspoň na chvilku. A opravdu, na čele měla skvrnu. Zavolali jsme na sestru.
A ta se zděsila. Odběhla zpátky a za chvíli se vrátila a omlouvala. Že neví, jak se to mohlo stát, ale přinesla mi jinou holčičku. Oba jsme byli v šoku. Měla jsem na hrudi jiné miminko a snažila se ho nakojit. Byl to strašně nepříjemný pocit. Sestra mi okamžitě přinesla moji dceru, ale já jsem si to neuměla vůbec užít. Připravila mě o ten první krásný zážitek.
Nakonec to dobře dopadlo
Nakonec se nám omluvil i doktor, opravdu se jim to ještě nestalo. A já si během dne na dcerku zvykla a přišla mi ještě krásnější než ta předchozí. S tou druhou maminkou jsme se seznámily a od té doby jsme pořád v kontaktu. Dnes už se tomu s Honzou smějeme, ale tenkrát to bylo děsivé. Dceři už jsou dva roky a když zlobí, občas se přistihnu a v duchu si řeknu: „Jestli ty jsi vůbec moje.“ Ale je. A my ji milujeme.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.