Paní Květa se o sebe vždycky starala, ale po porodu dvojčat to pro ni přestalo být důležité, navíc na to neměla ani čas. Její manžel chtěl ale zpátky svou krásnou ženu a dal jí nůž na krk.
Jmenuji se Květa a s manželem Jaromírem žijeme na vesnici. Jsme spolu už dvanáct let a poslední roky jsme se snažili o miminko. Bohužel se nám nedařilo. Když už jsem se smířila s tím, že dítě mít nebudeme, najednou jsem otěhotněla. Tolik let se snažíme a když to vzdáme, tak to vyjde? Bylo to úžasné. Na prohlídce u doktora jsem ale měla mírný šok, viděl tam srdíčka dvě. „No aspoň bude veselo,“ komentoval to manžel.
Neměla jsem na nic čas
Narodily se nám dvě holčičky. A byl to teda blázinec. Neměla jsem čas na nic jiného než na ně. Trochu se stydím, ale byla doba, kdy jsem se ani týden nesprchovala. Když už byla totiž chvilka, buď jsem všechno uklízela, nebo jsem jen pozorovala, jestli dýchají.
V těhotenství jsem s dvojčaty nabrala skoro třicet kilo. Po porodu jsem sice velkou část shodila, ale dobrých deset se mě ještě pořád drželo. Vypadávaly mi dost vlasy a neměla jsem ani čas si je umýt, stačilo mi, že je dám rychle do culíku a můžu fungovat. A ani jsem neměla chuť se hezky oblékat, na co taky. Doma mi stačily tepláky a na procházky venku s kočárem jsem se nepotřebovala fintit.
Manželovi to začalo vadit
Jaromír mi už naznačoval, že bych si mohla klidně zajít ke kadeřnici, že by zvládl holky pohlídat. Ne, že bych mu nevěřila, ale nechtěla jsem od nich prostě odejít. Měla jsem je pořád u sebe, i když to bývalo náročné. Slíbila jsem mu, že se začnu o sebe víc starat, ale to pro mě znamenalo akorát častěji umytou hlavu, opět v culíku.
Když jsem se jednou s holkami vrátila z nákupu, byl už Jaromír doma a tehdy na mě fakt vyjel. „V tomhle jsi byla ve městě? Vždyť to je ostuda. To, že jsi matka, neznamená, že budeš vypadat jak bezdomovec.“ Úplně jsem se zarazila. Asi měl pravdu. Na tričku jsem měla zaschlé skvrny, když mě dcerka poblinkala, tepláky vytahané, vlasy rozčepýřené. Přestala jsem se mu líbit.
Dal mi nůž na krk
Nechtěla jsem si to přiznat, pořád jsem čekala zásluhy, že celý svůj čas obětuji holčičkám. Jaromír byl sice rád, ale řekl, že pokud se sebou nezačnu něco dělat, tak to opravdu nedopadne dobře. Nabídl mi dny, kdy měl volněji a řekl, že si můžu skočit ke kadeřnici, na kosmetiku, nebo si koupit nějaké normální oblečení. Nechtěla jsem ho ztratit. Opouštěla jsem holčičky v slzách, ale on měl pravdu. Když jsem se vrátila, nejen, že holky byly úplně v pořádku a veselé, ale Jaromír mě pochválil a říkal, jaká jsem kočka. A tak mi občas pomáhá a já už si ten čas pro sebe užívám.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.