Ladislav se ohradil proti tomu, jakým stylem vychovává Gita jejich děti. Pořád je utěšuje, všechno za ně vyřizuje. Děti se na to začaly spoléhat a rostou z nich ufňukánci. Láďa se proto pokouší zatáhnout za záchrannou brzdu.
I když si myslím, že je manželka Gita hodná a milující maminka, je jedna věc, která mi na ní vadí. A to, jakým způsobem vychovává naše dvě děti. Myslím si, že se dá ještě zatáhnout za brzdu, ale to by Gita musela něco změnit.
Jen co děti začaly chodit, furt je zachraňuje
Manželka měla velmi přísnou matku, která nešla pro ránu daleko. Útěchu tak hledávala u otce, jenž jí nabídl svoji náruč. Vlastní matky se bála. Uměla na Gitu jen křičet a ponižovat ji. Myslím si, že právě proto se teď Gita chová tak, jak se chová. Snaží se nedělat stejné chyby jako její matka.
Dodnes ty dvě mají velmi chladný vztah. Chápu, že Gita to chce mít s našimi dětmi jinak, jenže to přehání. Zlom přišel v době, kdy náš syn Eda začal chodit. S tím byly spojené i pády. Gita k němu po každém poklekla a přehnaně ho utěšovala. Já to viděl tak, že si kluk musí trochu nabít, aby dával příště pozor.
Gita ho chlácholila i v dalších situacích. Kluk si třeba sedl na kostku, která ho píchla do zadku, a manželka k němu hned letěla. ,,Copak, miláčku? Bolí to? Maminka to pofouká,“ utěšovala ho. ,,Nech ho, třeba si to příště uklidí, aby si do toho nesedl,“ lamentoval jsem.
Dcera má kvůli přecitlivělosti problémy ve škole
To samé platí o dceři. Té je dneska skoro osm, chodí do druhé třídy a je z ní plačka. Někdo se na ni jen zle podívá a ona hned brečí. A kdo za to může? Gita! Adélku odmala rozmazlovala, utěšovala po každém škrábanci. Když jsme šli na hřiště a někdo dceři sebral bábovku, už hystericky řvala: ,,Mamíí, on mi to bere.“ A Gita zakročila.
Vždycky se snažila vše vybojovat za děti. Ty si tak zvykly čekat na to, co udělá maminka. U Edy se to dá ještě napravit. Chodí do školky, je tvárný a má šanci, že z něj nevyroste padavka. U Adélky už se trochu bojím. Je rozmazlená a v kolektivu nemá mnoho kamarádek. Ty totiž velmi rychle prokoukly, jaká je.
Pořád na někoho žaluje a když je nejhůř, brečí. Byl jsem nedávno ve škole na konzultaci. Třídní učitelka mi taktně naznačovala, že to, jak se Adélka chová, není přijatelné. ,,Podívejte se, já jí řeknu, aby něco předělala, a ona se mi rozbrečí. Těžko se mi pak s ní pracuje. Brzdí celou třídu. Navíc se jí děti smějí,“ oznámila mi a já tušil, kdo za to nese vinu.
Manželka svou výchovu měnit nehodlá
Nastoupil jsem tedy na Gitu, aby děti přestala rozmazlovat. ,,Musíš je nechat, aby se trošku otrkaly. K čemu je, že je pořád utěšuješ? Co z nich bude? Když spadnou, tak ať. Každý si musí někdy nabít kokos. Jestli toho nenecháš, z těch dětí vyrostou padavky,“ zahlásil jsem.
Nejdřív se zdálo, že mě vzala vážně. Jenže se ukázalo, že svoje praktiky ,,chudák dítě“ razí dál. Akorát tak, abych to neviděl. Šuškají si doma za mými zády. To udělá také neplechu. Děti mě přestanou mít rády. Přitom to s nimi myslím dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.