Laďka je křehká žena, hádky jí nedělají dobře a snaží se jim předcházet. Bohužel ne vždy se to podaří, a když ji minule manžel pořád kritizoval a vysmíval se jí, udělala něco, co sama nečekala.
Jsem člověk, který nemá hádky rád. Většinou se snažím ustoupit, aby byl klid, ale ne vždy to jde. Můj manžel Richard je v tomto cholerik a nepamatuji si, že by se mi někdy omluvil.
Vzbudil se s blbou náladou
Na druhou stranu, jak rychle vybouchne, tak rychle se uklidní. Naše poslední hádka ale neskončila dobře. Nevím, co měl Richard za špatný den, ale táhlo se to s ním už od rána. Z postele vstával naštvaný, i když jsem ho s úsměvem pozdravila, udělala kávu a snídani, stejně prskal na všechny strany.
Pořád se mu něco nelíbilo
Rozhodla jsem se ho nechat být a šla jsem chystat oběd, on ale občas přišel, něco na mém vaření zkritizoval a zase odešel. Dusila jsem v sobě slova, která jsem mu chtěla říct. Cítila jsem, že je to zbytečné, a věřila jsem, že se mu po obědě nálada spraví. Nestalo se tak, naopak to bylo horší.
Nedělá mi dobře, když je kolem špatná atmosféra, tak jsem ho přemluvila, abychom šli na procházku, a on kupodivu souhlasil, ale ani na procházce se neuvolnil. Když jsme se vrátili, prohlásil, že jsem měla hloupý nápad a lituje toho, že na něj kývl. Už jsem to nevydržela, otočila jsem se na něj a řekla jsem: „Už, prosím tě, přestaň. Celý den jsi jen protivnej.“ Richard překvapivě zdvihl obočí a začal do mě rýt.
Vyprovokoval mě
„Jo tak protivnej. Vrazila bys mi, viď?“ řekl a šel blíž. Prosila jsem ho, ať toho proboha nechá, že se nechci hádat, a on se pořád ptal, jestli mám chuť ho uhodit. Když tu otázku zopakoval asi pošesté, vykřikla jsem, že bych mu za tohle vážně facku s chutí dala. Vtom se začal smát, stoupl si přede mě a rukama naznačoval, že mohu začít. Řekla jsem mu, že je směšný, ale on pokračoval, že na to nemám kuráž, že jsem slabá. Pak přišel blíž a pohrdavě dodal: „Nemáš odvahu, jsi jen ženská.“ Ve mně se cosi přepnulo.
Místo facky jsem ho udeřila sevřenou pěstí, což Richard absolutně nečekal, popravdě ani já. Jeho výraz si budu pamatovat do konce života. Abych trochu situaci odlehčila, zasmála jsem se, že jsem tu kuráž zřejmě našla, ale on se strašně naštval. Vzal si tašku, notebook a odjel pryč. Pak mi napsal právu, že pro zbytek dojede později, až nebudu doma. Myslím si, že se to urovná, alespoň doufám. Třeba si uvědomí, že bychom se mohli bavit jinak.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.