Laura měla v tátovi vždycky oporu. Ať už lítala v sebevětším průšvihu, pokaždé se jí zastal. Laura si toho velmi vážila. Ovšem jen do chvíle, než táta požádal dceru o drobnou protislužbu.
Vždy, když si na to vzpomenu, mám husí kůži. Bylo mi patnáct, když mě táta načapal, jak kouřím za barákem. Vyčinil mi, ale slíbil, že to neřekne mámě. A tím to vlastně celé začalo.
U táty jsem vždycky našla zastání
Moje máma byla ředitelkou základní školy. Byla přísná a držela mě zkrátka. Když se dozvěděla, že jsem opilá kouřila na diskotéce, neodpustila mi to několik dalších let. To táta byl vždycky takový můj hromosvod. Kdykoliv jsem potřebovala zastání, dočkala jsem se ho.
Když už mi bylo osmnáct, zažila jsem si lásku jako trám s místním frajírkem. Bylo mu o rok víc než mně, měl hned několik tetování a motorku. To bylo něco pro mámu, ale táta se mě vždycky zastal. Kdybych věděla, co bude chtít později na oplátku, možná bych si jeho podporu tak nevychutnávala.
Táta chtěl, abych kryla jeho aférky
Pamatuju si, kdy se to stalo poprvé. Máma byla zrovna na zahraniční konferenci a táta si v noci v podnapilém stavu přivedl domů jinou ženu. Vzbudilo mě to. "Tati? Kdo to je?" ptala jsem se ho. "Běž spát. To tě nemusí zajímat!" sotva mluvil. To, co se následně dělo v ložnici mých rodičů, jsem slyšela dost zřetelně.
Ráno po vystřízlivění si mě táta zavolal. "Laurinko, jsme dospělí. Já jsem taky kryl spoustu tvých průšvihů. Mámě nic neříkej, je ti to jasný?" řekl mi důrazně. A já, bůh ví proč, souhlasila.
Od té doby se to opakovalo pravidelně. A to i přes den, když máma byla v práci. Já dělala na směny, a tak jsem často byla svědkem něčeho, z čeho se mi zvedal žaludek. Celou tu dobu jsem se ale mámě neodvážila říct ani slovo.
Táta jednal jako smyslů zbavený. Nedával si pozor, jestli ho slyším nebo vidím. Až jednou se máma vrátila dřív z práce a načapala ho s milenkou in flagranti.
Máma mi to dodnes neodpustila
Tu chvíli mám jako v mlze. Máma házela po tátovi, co jí přišlo pod ruku, křičela, milenku vyhodila z domu, a pak spatřila mě. Viděla jsem výčitku v jejich očích. Že to vím a nic jsem neřekla.
Šla do ložnice, sbalila si věci a odešla. Bydlí u babičky a se mnou ani s tátou nemluví. Už je to několik týdnů. S tátou jsme o tom od té doby nemluvili. Nevím, jak mám mámě vysvětlit, že jsem to celou dobu věděla a nic jí neřekla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.