Leontýna se rozešla se svým partnerem Rosťou, protože jejich vztah upadl do stereotypu. Časem jí však začal chybět, a tak ho znovu oslovila. To, co nakonec zjistila, jí vyrazilo dech.
Rosťa už mě zkrátka nebavil. Řeknu to narovinu. Byli jsme spolu pět let, během toho jsme oba vystudovali vysokou školu, našli si práci, potom ji změnili. Už jsme si neměli o čem povídat. Přestali jsme chodit na rande a do zakládání rodiny se ani jeden z nás nehrnul. Spíše naopak.
Náš vztah jsme po společné domluvě ukončili
"Víš, já nevím, jestli vůbec chci děti," řekla jsem mu jednou. "Mám to stejně," odvětil. Paradox byl, že právě to nás drželo pohromadě. Boj proti tlaku společnosti, že už bychom měli zplodit potomky. Čím dál více jsme však trávili čas odděleně a nakonec jsme dospěli do fáze, kdy už jsme si neměli co říct.
Jeden večer jsme si narovinu vysvětlili, že náš vztah už zřejmě nemá smysl, a domluvili jsme se, co dál. "Nech si byt, odstěhuju se," nabídl mi Rosťa. To mi vyhovovalo, žádné přesuny a vše v klidu. Za pár dní byl pryč. Vůbec mě tenkrát nenapadlo, jak těžké pro mě bude zůstat v bytě, ve kterém jsme toho tolik zažili a milovali se snad na všech možných místech. Všude jsem ho viděla. V každém kousku domova, kam jsem se denně vracela. Když mě moje firma přesunula na home office, bylo to ještě tíživější.
Odhodlala jsem se přiznat své city, čekal mě šok
Jeden den mě napadlo, že Rosťovi napíšu. "Jak se máš?" odeslala jsem zprávu. Přišla strohá odpověď s otázkou, jak se mám já. Člověk pozná, když se ten druhý zajímá ze slušnosti. Tak jsem ani neodepsala. Ten večer jsem to probírala s kamarádkou Aničkou. "Vůbec ho nezajímám, chápeš to? Byli jsme spolu pět let," rozčilovala jsem se nad lahví vína. "A co po něm vlastně chceš?" divila se. "Nic," odsekla jsem. Ale věděla jsem to. Chyběl mi.
Najednou mi chyběly všechny ty maličkosti a věci, co mě dřív štvaly. Bála jsem se to přiznat, ale stereotyp, který mě tak ubíjel a kvůli kterému jsem odešla, jsem postrádala. Jednou jsem získala odvahu a Rosťovi napsala, že mi chybí. "Leo, nech to být. Je to za námi," odepsal mi. Zlomil mi srdce. Odvážila jsem se a otevřela jeho sociální sítě. Měl tam fotky s jinou ženou. Dva měsíce po našem rozchodu.
Zjistila jsem, že mi několik měsíců lhal
Dokonce jsem zjistila, že ta žena má malé dítě a Rosťa se o něj zřejmě také stará. Byla jsem v šoku. Neměl ji náhodou už tenkrát? Nevěřím, že by si za tak krátkou dobu někoho našel. Proč nebyl upřímný? Musím zjistit, co je ta žena zač, běželo mi hlavou. Když jsem potkala Rosťova kamaráda, dal mi jasnou odpověď. Ona neznámá se jmenuje Vlaďka a Rosťa ji zná už déle.
"Poslouchej, Leo, to není moje věc," snažil se zachránit situaci. "Tak teď už mi snad můžeš říct pravdu, ne?" útočila jsem na něj. "Rosťa poznal Vlaďku asi tři měsíce před vaším rozchodem. Víš sama, že to mezi vámi nefungovalo. Nechala kvůli němu otce té malé. Teď bydlí s Rosťou," pokrčil rameny. S Rosťou, který nikdy nechtěl děti. Byla jsem v šoku a utekla s pláčem pryč. Mám pocit, že jsem žila několik let s člověkem, kterého jsem vůbec neznala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.