Libor (37): Se ženou jsme se pořád hádali. Až nedávno jsem přišel na to, co jí chybělo

Za poslední rok neminul den, kdy bychom se s Dominikou (34) nepohádali. Stačí maličkost a už jsme v sobě. Jeden čas jsem dokonce přemítal nad tím, že se rozvedu. Nedávno jsem ale našel příčinu našich rozepří.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (33): Manžel během lockdownu drasticky změnil své návyky. Už jsou z toho vedle i děti

Než se narodily děti, měli jsme harmonický vztah

Byly doby, kdy jsme s Domčou byli jedno tělo, jedna duše. Podnikali jsme výlety a věnovali se kultuře. Od rána do večera jsme se smáli. Domča byla tak bezprostřední a uvolněná! Panovala mezi námi jasná souhra. Nic se nezměnilo ani po svatbě, ani po koupi domu.

Zásadní zlom přišel v době, kdy se nám narodila Anežka (7). Dominika se stala matkou, já otcem. Naše priority a zájmy se změnily. Oba jsme se věnovali dceři a jejím potřebám. Naše vycházky do divadla vzaly za své. Sedělo se doma a pečovalo o dceru. Dva roky po ní se nám narodil Čeněk.

Najednou se už všechno točilo jen kolem dětí. Co potřebují, co chtějí. Naše potřeby šly stranou. Je to logické. Mít děti je zodpovědnost a my chtěli být dobrými rodiči. Ani jeden z nás netoužil říct nahlas, že je něco špatně. Jeli jsme jako naprogramovaní roboti. Vstát, jít do práce, z práce, být doma, uklízet, vařit a být rodičem.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (35): Naše manželství mělo na kahánku. Zachránila nám ho až chůva

Kvůli dětem jsme zapomněli na sebe

Náš vztah jel jako na horské dráze. A to doslova. V jednu chvíli jsme byli šťastní, všechno bylo zalité sluncem a za pár okamžiků jsme se řítili střemhlav do problémů. A hlavně do hádek. Začalo nám nekonečné období rozepří. Stačilo k nim  málo - moje pohozené oblečení na křesle, neumytý hrneček či pozdě zaplacená složenka.

Takové banality se dají řešit v klidu. Jenže oba jsme šli v hádce do extrému. Vyčítali jsme si kdeco a nadávali si. Pokaždé mi z toho bylo špatně. ,,Co se to s námi děje?“ vznesl jsem jednou dotaz. ,,S námi? Spíš s tebou,“ byla se mnou Dominika hned hotová. Roky plynuly a já cítil, že jestli se něco nezmění, ten tlak už nedám.

Pořád jsme se točili v kruhu povinností. Nebyl nikdo, kdo by nám pohlídal děti a my mohli někam jít. Moc mi chyběla chvíle jen s Domčou. Když už jsme spolu přestali i spát, věděl jsem, že se blíží konec, což jsem nechtěl. Kolega v práci mi poradil, abych zajistil chůvu a ženu někam vytáhl. Vzhledem k tomu, že jsem neměl co ztratit, jsem to zkusil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslav (36): Manželka mi vyčítala, že doma nic nedělám. Když jsem začal, zase je to špatně

Čas bez dětí je jako balzám na duši

Dominika se sice zdráhala, ale nakonec děti chůvě nechala. Šli jsme na večeři a nakonec zvládli i kino. Domča byla sice nervózní, že jsou děti s někým cizím, ale ke konci už se uvolnila. Během večera jsme se ani jednou nepohádali. Znovu jsme se spolu smáli a byli spokojení. Nadšeně jsem naplánoval další takové rande.

I Dominika se v tom našla a sama začala vyžadovat, abychom někam vyrazili bez dětí. Oba jsme velmi rychle pochopili, že právě děti jsou důvodem našich hádek. Pořád se hašteří, perou a my, jak toho máme dost, řveme také. Klademe si otázku, zda je to jejich nebo naše vina, že nám je bez nich líp. Jsou to naše děti, které milujeme, ale být chvíli bez nich je něco, co asi potřebuje každý rodič.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (36): Manželka neporodila podle svých představ. Myslí si, že je špatná máma

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.