Paní Libuše z duše nesnášela svoji tchyni Lenku. Slíbila si, že nikdy nebude jako ona. Ale než se nadála, byla ještě horší. Své snaše Sáře do všeho kecala a v jednom kuse ji kritizovala. Až syn Lukáš ji upozornil, že by se možná měla zamyslet. Libuši to došlo včas a dokázala svůj vztah se snachou zachránit.
Pamatuji si, jak jsem svoji tchyni Lenku nesnášela. Do všeho mi kecala, dělala ze mě hlupačku a neschopnou mámu. Tehdy jsem si slíbila, že já taková tchyně určitě nebudu. Nakonec jsem byla ještě horší. Syn mi ale zavčasu otevřel oči. A nedovolil mi, abych byla taková fúrie.
Svoji tchyni jsem nesnášela
Před třiceti lety, kdy jsem se stala maminkou, jsem měla jednoho úhlavního nepřítele. Šlo o tchyni Lenku, která už nežije. Sotva se mi narodil první syn, měla jsem ji pořád za zády. Bydleli jsme tehdy s manželem v jejím domě. Musela jsem dodržovat její pravidla. Proti tomu jsem nic neměla, to jenom díky jsme měli střechu nad hlavou.
Já s ní měla jiný problém. Lenka mi v jednom kuse do něčeho kecala. Poučovala mě a mučila svými názory. Třeba na to, jak mám dítě přebalovat, jak ho správně ukládat do postýlky. Nejhorší rozbroje vznikaly kvůli kojení. Měla pocit, že o něm ví všechno a u krmení nikdy nesměla chybět. Titulovala se jako zkušená matka. Ta žena, která odrodila a vychovala tři děti snad ví, co mi říká.
Z duše jsem ji nenáviděla. Zasahovala mi do výchovy a říkala, jak věci budou. Dělala ze mě neschopnou mámu. V kuchyni jsem podle ní byla nemehlo, co neumí uvařit ani knedlík. Jednoho dne jsem se jí postavila a z plna hrdla ji poslala do patřičných míst. Vztahy to nevylepšilo. Zažívala jsem ještě větší muka.
Nakonec jsem byla ještě horší tchyní
Když jsme se po letech zmohli na vlastní bydlení, dala jsem si slib. Nikdy nebudu taková protivná tchyně jako byla ta moje. Jako pomstu za to, jak se ke mně Lenka chovala, jsem ji dusila tím, že nemohla vídat vnoučata. Manželovi Radkovi (63) často brečela do telefonu a prosila o milost. Já byla tvrdá jako kámen a nikdy jsem neustoupila.
Roky plynuly a z našich dětí se taktéž stali rodiče. Syn Lukáš (30) se oženil s mladičkou Sárou (25), která mi nějak nesedla. Vlastně jsem dlouho nevěděla, co přesně mi na ní vadí. Jakmile porodila první dítě, měla jsem na ni pifku. V jednom kuse jsem ji bombardovala nevyžádanými radami. Kritizovala její výchovu i to, jak vede domácnost.
Měla jsem z ní pocit, že je na život nepřipravená. A co hůř, že je zcela nepoužitelná. Nenechala jsem ji volně dýchat a v jednom kuse jí do všeho remcala. Ovšem Sára byla lepší než já v jejích letech. Tvrdě si stála za svými názory. Když se jí něco nelíbilo, nestahovala se do ústraní, ale do očí mi řekla, co si zrovna myslela.
Musela jsem změnit rétoriku
Často jsem Lukášovi říkala, že si nevybral dobře a litovala ho pro nešťastný život. Ten mi však řekl něco, co mě probralo. „Pamatuješ, jak jsi vyprávěla o babičce Lence? Jak ti do všeho kecala?" nadhodil a já začala vzpomínat. „Říkala jsi, že nikdy nebudeš jako ona. A přitom jsi ještě horší...“ dodal a mě se rozsvítilo. Bylo to za pět minut dvanáct.
Sára mi už tak vnuka skoro nedávala. Kdyby mi syn neotevřel oči, zjevně bych o kontakt s vnoučkem přišla. Stejně jako tehdy Lenka. Rychle jsem zapomněla, jak mi bylo v roli mladé snachy. Změnila jsem rétoriku a snažím se začít se Sárou znovu. Musela jsem jí povyprávět i svůj příběh s tchyní. To proto, aby pochopila, proč žádám novou šanci. Společně jsme se tomu zasmály a teď spolu vycházíme na jedničku. Myslím, že nakonec měla na tchyni docela štěstí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.