Lída měla s babičkou tak silné pouto, že překonalo i její smrt. Lída dodnes slyší babiččin hlas. A to zejména v momentech, kdy jí hrozí nebezpečí.
V dětství jsem s babičkou trávila skoro každý den. Když zemřela, bylo to pro mě zdrcující. Stále ale cítím její přítomnost a to mě uklidňuje. Myslím si, že na mě babička dohlíží, protože mě její hlas v několika případech zachránil.
Vychovávala mě babička
Kdykoliv někomu vyprávím o babičce, nikdy mě hned nenapadne, že už je vlastně mrtvá. Mám prostě pořád stejný pocit, jako když byla naživu. Že je mi na blízku, můžu se na ni spolehnout a miluje mě. Máma to tak vůbec nemá. A když si chci o babi povídat, dá se do pláče.
Už když jsem byla malá, babička mě denně hlídala, aby mohla máma chodit do práce. Naučila jsem se od ní spoustu věcí. Pokud chtěla, abych si na něco dávala pozor, vždycky říkala důrazným, ale vstřícným hlasem: „Lidko, dávej bacha!“
Rok po babiččině skonu, to už mi bylo osmnáct, jsem vyrazila s přáteli na zábavu. Zdržela jsem se a děsila se toho, že mi máma ve dveřích rovnou namlátí. Bylo po půlnoci a kamarád mi nabízel odvoz starou škodovkou. Věděla jsem, že už něco popil, ale nebylo to daleko a autobus už nejel. Najednou jsem uslyšela povědomý hlas: „Lidko, dávej bacha!“
Babička mě zachránila
Zmateně jsem se ohlédla, ale byli tam jenom kamarádi. A pak mi došlo, že to mě varovala babička. „Já nepojedu, jdu pěšky. A vy radši taky nejezděte,“ řekla jsem ostatním a vydala se domů. Přidala se ke mně jenom jedna kamarádka.
Když jsem ve dvě ráno dorazila domů, máma byla vzhůru. Facku jsem nedostala, ale poznala jsem, že brečí. Auto, ve kterém jsem málem jela domů, nabouralo do stromu. Všichni byli ve vážném stavu v nemocnici a já mohla být mezi nimi.
Tohle mi stačilo jako důkaz. Kdykoliv se od té doby ozval babiččin hlas, bez okolků jsem poslechla. V mládí se mi to stávalo poměrně často. Třeba když mě zval domů jeden kluk, kterého jsem znala sotva tři hodiny. Nebo když jsem měla půjčit spoustu peněz nespolehlivému kamarádovi.
Babička odhalila i moje těhotenství
Měla jsem čerstvě před svatbou a chystala se na rozlučku se svobodou, kterou pro mě uspořádaly kamarádky. Nebylo mi dobře, ale nechtěla jsem je zklamat. U sklenky prosecca se mi zvedl žaludek a po delší době jsem uslyšela babičku. Bylo mi to divné, piknik v parku, nikde žádné nebezpečí...
Když jsme měly vyrazit na domluvený seskok padákem, babiččin hlas už se nezastavil. A já ke zklamání ostatních odešla domů. Za pár dní jsem našla na těhotenském testu dvě čárky a byla jsem ráda, že jsem nic neriskovala...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.