Linda se ocitla v nezáviděníhodné situaci. Zamilovala se do muže, který si ji pomalu omotával kolem prstu. Používal k tomu lichotky a citové výlevy. Když se Linda chytla, vyklubal se z něj narcistický manipulátor, který řídí každý její krok.
Nikdy jsem nepoznala muže, jako je Leopold. Byl extrémně přitažlivý, okouzlující a něžný, takže jsem mu nedokázala odolat.
Byl naprosto dokonalý
Kdybych měla Leopolda charakterizovat jedním slovem, řekla bych, že je dokonalý. Nebylo na něm nic, co by se dalo označit za negativní vlastnost. Nemohla jsem se nabažit toho, jak mě pořád obdivoval a dával najevo své city. Měla jsem pocit, že jsem středobodem vesmíru. Nic takového jsem ještě nezažila.
Nedostal se mi jen pod kůži, ale i do srdce a hlavy. Netušila jsem, že jsem schopná někoho tolik milovat. To, že je to celé jakási hra, mi nedocházelo. Nedokázala jsem včas zatáhnout za brzdu a odejít. Cit k němu mě zcela zaslepil. To vím ale bohužel až dnes.
V době, kdy jsme spolu začali bydlet, se věci postupně měnily. Leo vyžadoval veškerou mou pozornost a obdiv. Za cokoliv, co udělal, očekával uznání. Lichotkami, které mi na začátku vztahu skládal, naopak šetřil. Ale ani tak jsem netušila, do jakého problému se ženu.
Táta mi otevřel oči
Nedocházelo mi to ani tehdy, když začal vyžadovat odměnu za to, že mě odveze na nádraží. Vždy, když pro mě něco udělal, chtěl něco na oplátku. Začal se mnou manipulovat. Moje touhy nebo sny ho nezajímaly, byl zahleděný jen do sebe. Po mně vyžadoval absolutní oddanost. Po dvou letech v takovém vztahu jsem už byla zcela bezbranná.
Ovládal mě. Sloužila jsem mu jako otrok. Musela jsem obdivovat jeho práci nebo nový účes a neustále mu připomínat, jak je dokonalý. Až můj otec mi otevřel oči. „Už se na to nemůžu dívat. Dostala ses do spárů narcistického manipulátora. Nemiluje tě. Jen chce, abys ty milovala jeho. Odejdi!“ doporučil mi táta.
„To se ti jen zdá, tati. Je asi trochu jiný, ale není zlý. Neboj se,“ utěšovala jsem ho. Ovšem jeho slova mi v hlavě zněla několik týdnů. Zkusila jsem Leopoldovi vzdorovat. Ubrala jsem v lichotkách. Projevilo se to přesně tak, jak se dalo očekávat. Vylétl jako čert z krabičky.
Jak z takového vztahu odejít?
„Ty mi budeš vzdorovat? To bych být tebou nedělal,“ reagoval rozhořčeně. Najel na staré praktiky a začal si mě znovu omotávat. Skočila jsem na to. Delší čas se choval jako na začátku vztahu a já jsem kolem něj zase skákala a uctívala ho jako boha. Jedině tak byl spokojený.
„Co říkáš na to, že mi dali v práci nové auto?“ zeptal se jednou. „Skvělá zpráva,“ odvětila jsem. „Ty mě nepochválíš?“ vyzval mě. „Ano, jsi úžasný,“ řekla jsem pro klid duše. Jakmile zjistil, že si mě k sobě přitáhl zase o kousek blíž, hra znovu začala.
Zase se ke mně choval arogantně a vyžadoval přehnané uznání. Tvrdil, jak mu všichni závidí jeho úspěchy. Začínám se ve vztahu dusit. Jenže jsem k němu tak připoutaná, že mám skoro strach odejít. Kde je tedy chyba?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.