Paní Linda se začala obávat o bezpečí své malé dcerky potom, co na chůvičce u ní v pokoji uviděla něco zvláštního. Navíc to, co se na kameře v pokoji dívky objevilo, si s manželem nedokáží nijak racionálně vysvětlit.
Protože je naše malá dcerka Jituška bezproblémová, využíváme často chůvičku. S manželem totiž oba občas pracujeme z domova, takže jsme v obýváku a malou sledujeme v postýlce přes kameru u chůvičky umístěnou v jejím pokoji. Máme ji tak neustále pod kontrolou, i když musíme dělat věci do práce.
Na obrazovce jsme zahlédli něco divného
Pravidelně se během práce dívám na obrazovku, jak malá spinká a jestli je v pořádku. Najednou jsem při pohledu na postýlku ale zažila šok. Skláněla se totiž nad naší dcerkou tajemná zahalená postava. Napadlo mě, že musím zavolat policii, ale nejdřív jsem se raději rovnou vydala do pokoje vybavená pánvičkou zahnat vetřelce. Sebrala jsem veškerou odvahu a prudce rozrazila dveře. Už jsem byla odhodlaná lupiče praštit, když mi najednou došlo, že v pokoji nikdo kromě dcery není.
Postava se objevila znovu
Vrátila jsem se tedy opět k práci s tím, že jsem nejspíš jenom přepracovaná a nesmím si představovat něco, co v místnosti není. Pro jistotu jsem se ale hned podívala na obrazovku chůvičky. Stála tam zase. Tmavá černá postava se nakláněla nad postýlkou naší dcerky. Nechápala jsem to a zavolala manželovi. Ten ihned vyrazil domů. Do té doby jsem počkala raději v pokojíku u malé, kde opět nikdo nebyl. Prohledala jsem všechno. Nahlédla jsem do skříně i za závěsy, ale nikde nikdo. Okna byla zavřená a nebylo slyšet ani žádný zvuk, který by připomínal, že zloděj utekl oknem.
Ptali jsme se sousedů
Když přišel manžel, snažil se mě uklidnit, že šlo možná jen o šmouhu na kameře nebo chybu monitoru. Pak jsme se ale společně na ni znovu podívali a manžel se zhrozil. Okamžitě běžel do pokoje, kde jsme ale jak jinak, než opět nikoho nenašli. Dívali jsme se z okna k vrátkům a na zahradu. Druhý den, jsme se pak dokonce ptali sousedů, jestli si nevšimli, že by někdo lezl do dceřina pokoje. Ti tráví na zahradě dost času, ale nikoho neviděli a ani prý kolem nikdo nešel.
Začali jsme se bát o bezpečí dcery
Začali jsme se bát o bezpečí naší dcery, takže chůvičku raději už moc nepoužíváme. Když pracujeme, máme ji u sebe v obýváku. Od té doby máme totiž v tom pokoji divný pocit. V noci se malá občas budí, a i když spí s námi v ložnici, a v poslední době i více pláče. Nevíme, jak si to vysvětlit. Začali jsme dokonce uvažovat o tom, že se odstěhujeme, i když jsme dům dostavěli teprve nedávno. Bezpečí naší dcery je nám ale přednější.