Linda uvítala, když se tchyně nabídla, že jí bude hlídat syna Kryštofa, který ještě nechodí do školky. Nedávno si ale všimla, že se Kryštof chová jinak. Používá slovíčka, která neměl kde pochytit. Nakonec se ukázalo, že tchyně ho nechává celé dny ležet u tabletu.
Jsem v situaci, která nemá jednoduché řešení. Nutně potřebuji, aby mi tchyně Svatava (62) pomáhala s hlídáním malého Kryštofa (2), ale vadí mi, jak k tomu přistupuje. Když je u ní, jen ho krmí a nechává celé dny na tabletu. Jednou jsem ji požádala, aby jejich čas naplnila i jinak. A málem ho odmítla hlídat. To si ale nemohu dovolit.
Tchyně se stala hlídací babičkou
Naše finanční situace není příznivá. Musela jsem se kvůli tomu vrátit do práce téměř o rok dřív, než jsem původně plánovala. A potřebovala jsem si zajistit hlídání. To se objevilo v podobě tchyně Svatavy, která už je v důchodu. Byla tím doslova nadšená. „Budu ta nejlepší babička, jakou si může Kryštof přát," dušovala se.
I mě se líbilo, že bude Kryštof s někým, koho zná a nebude se ho bát. Šlo o tři dny v týdnu. Ze začátku jsem neshledávala žádné pochyby. Syn se domů vracel spokojený, čistý a najezený. Byla jsem Svatavě velmi vděčná. Nic za to nechtěla, takže jsme ušetřili za hlídání a já mohla manželovi pomoci utáhnout rozpočet.
Asi před dvěma měsíci jsem zaregistrovala, že něco není v pořádku. Kryštof začal vydávat divné zvuky. Podle všeho měly simulovat nějaká anglická slovíčka. Zarazilo mě, odkud je má, když si doma žádné anglické písně nebo hry nepouštíme. On mi k tomu také moc neřekl, protože jeho slovní zásoba není ještě tak bohatá.
Tchyně mu dává na hraní tablet
Víc jsem se začala zajímat o to, co s ním tchyně vlastně celé dny dělá. „Co by, buď jsme doma, nebo jdeme na hřiště," odbyla mě. Jenže to nesedělo. Oblečení, které mi vracela, bylo vždy čisté. Vím, jak Kryštof vypadá, když si hraje na hřišti. Je špinavý až za ušima a v botách má písek. Od tchyně se vracel tak čistý, jak tam ráno vyrazil.
Nakonec mi v té hádance trochu pomohl syn sám. Když jsem doma jednou vyndala tablet z kabelky, hned si ho bral do ruky. Sebrala jsem mu ho a on se začal hystericky svíjet na zemi a řvát. Začalo mi docházet, co se u babičky děje. Na rovinu jsem se zeptala, jestli mu dává tablet. Nejprve mlžila, ale nakonec se přiznala.
„Sem tam se na něj dívá," lhala. „Sem tam? Seš si jistá? Já jen, že docela dost přibírá a používá slovíčka, která od nás nemá," udeřila jsem na ni. Pod tíhou mého vzteku to nakonec vyklopila celé. „To víš, už nejsem nejmladší. Takže když je u mě, leží celý den u tabletu a dívá se na videa," šla s pravdou ven.
Doufám, že se tchyně začne chovat jako babička
„Vždyť je na to ještě malý," zhrozila jsem se. „Pořádně nemluví a taková slovíčka mu v tom moc nepomohou," bědovala jsem. „Proč nejdete na hřiště, které máš pod barákem?" nechápala jsem. „Nemám sílu ho tam honit a hlídat," kápla božskou. „Pokud se ti to nelíbí, tak víš co...“ sekla mě. V tu chvíli jsem syna sbalila a odjela. Když jsem to doma říkala manželovi, také nebyl nadšený.
„Co teď? Tak začneme platit chůvu, než ho vezmou do státní školky?" hledala jsem řešení. „Přece nemůžeme dovolit, aby byl tři dny v týdnu deset hodin na tabletu," křižovala jsem se. „Pokud to tvé mámě přijde normální, fajn. Mě ale ne," nadávala jsem dál. Manžel slíbil, že matce domluví. Pokud to nezabere, absolutně netuším, co budu dělat, protože peníze na hlídání či soukromou školku zkrátka nemáme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.