Livie (40): Syn nás nenávidí, protože jsme se přestěhovali. Přišel o školu, kamarády i fotbalový klub

Konečně se nám splnil sen. Přestěhovali jsme se z malého bytu do domečku. Všichni jsme se těšili, až na syna Honzu (11). Ten prohlásil, že pokud se přestěhujeme, bude nás do konce života nenávidět. Nebrala jsem to vážně. Jenže teď se jeho slova vyplňují.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (63): Syn udělal největší chybu svého života. Ale já ho v tom nechám, protože je vůl

Syn se odmítal přestěhovat

Dokud jsme bydleli v malém bytě jen my dva s manželem Viktorem (45), bylo místa dost. Po narození Honzíka nám místy bylo těsno. Při troše fantazie se to ale dalo zvládnout. To, že musíme vyřešit stísněné bydlení, se ukázalo o několik let později. Narodila se nám dvojčata - Klára a Verča.

Na dům snů jsme i tak čekali několik dlouhých let. Měli jsme svou představu, a tak jsme nechtěli koupit jen tak něco. Stěhovat se máme až teď, kdy je Honzovi jedenáct let. Osmiletá dvojčata se na změnu těší. Vidí v ní hlavně výhody. Každá bude mít svůj vlastní pokojíček a je tam i zahrada s malým hřišťátkem.

Honza to nese o poznání hůř. „Já se stěhovat nechci," začal nedávno. „Mám tady všechno. Školu, kamarády a svůj fotbalový klub," vyložil nám své důvody. „I v nové škole si najdeš kamarády. Konečně budeme mít dům, který jsme si tolik přáli," snažila jsem se mu to vysvětlit. „Já ale žádný dům nechci. Klidně zůstanu v bytě, ale stěhovat se prostě nechci," trval na svém.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (45): Při stěhování jsem v manželově šuplíku našla fotku neznámé ženy. Šokovalo mě, kdo to je

Syn chce bydlet u mé matky

I kdybychom mu chtěli vyhovět, nejde to. Náš byt je pro pět lidí prostě malý. Myslela jsem si, že až Honza dům uvidí, změní názor. Letos na jaře jsme se na něj jeli podívat společně. Byl přesně podle našich představ. Jen jsme si chtěli nechat dodělat některé věci, a tak se stěhování o něco protáhlo.

Sotva jsme vylezli z auta, Honza spustil: „Ten dům je hnusný. Nelíbí se mi. Nenávidím ho a vás taky, pokud mě budete nutit se do něj přestěhovat." A pak zalezl zpátky do auta. Prosila jsem ho, aby se šel podívat alespoň dovnitř. Jeho pokoj jsme udělali jako první. Měl v něm velké překvapení, ale jeho to nezajímalo.

I holky ho prosily, aby šel s námi dovnitř. Všichni jsme to na Honzu zkoušeli jak po dobrém, tak po zlém. Žádná taktika na něj nezabírá. Přišel s vlastním nápadem, jak to celé vyřešit. Ona totiž moje mamka bydlí kousek od našeho starého bytu. Honza si přeje, aby mohl alespoň přes rok bydlet u ní. „Tím bych o nic nepřišel," žadonil.

Mohlo by Vás zajímat:

Svatoslav (37): Manželka chce ukázat světu, jak jsme šťastní. Ale nevím, jestli je synova plná plenka to pravé

Syn nás nenávidí

I na to jsme mu museli říct ne. Nemohu nechat své dítě bydlet někde jinde. Náš nový domov je ten dům. Když jsme Honzovu žádost zamítli, řekl něco, co mi zní pořád v uších. „Nenávidím vás. Jste sobci, kteří myslí jenom na sebe," pronesl zlostně.

Honza s námi nemluví. A když ano, jde vyloženě o nutnosti. Nová škola se mu nelíbí a kamarády si nehledá. V domě se chová jako cizí. S ničím nám nechce pomáhat. Stále opakuje to své. Mám tím na mysli nenávist, kterou k nám cítí. Moc bych si přála, aby pochopil, že to celé myslíme dobře. Máma za něj oroduje, abych ho u ní nechala bydlet. Jenže já si myslím, že jako rodič prostě některé věci musím rozhodnout bez ohledu na přání dítěte. Doufám, že se to časem spraví. Protože pokud ne, asi z toho budu mít výčitky celý život.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (62): Syn žil dlouho jako poustevník. Když si konečně našel ženu, měla už čtyři děti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.