Lubomír se s námi podělil o svůj příběh, že se strachuje o zdraví celé rodiny. Jeho manželka Lenka se velmi bojí této doby, kdy se mezi lidi dostal koronavirus. Děti nesmí chodit do školky, oba musí pracovat z domova. Nevycházejí skoro ven. Lubomír se cítí velmi zoufale a nešťastně. Žije v izolaci. Dostane nakonec jeho žena rozum?
Moje manželka Lenka je maminkou našich dvou kluků. Vždycky byla velmi svědomitá, co se týkalo právě dětí. Jakmile měly rýmu, už zůstávaly doma, aby nikoho nenakazily. Byl jsem za to svým způsobem rád, protože bylo vidět, jak je má ráda. Jenže teď mám pocit, že ztratila rozum.
Přehnaný strach
Lenka byla velmi vystrašená, když začal koronavirus u nás v Čechách. V práci si vynutila home office, děti okamžitě odhlásila ze školek. Každý den jsme se hádali, proč stále chodím do práce. Zdali si uvědomuji, jak je to vážné. Do práce jezdím autem, v práci jsem měl roušku a z práce jsem jel rovnou domů. Nebyl důvod, abych byl doma. Denně seděla u televize a pilně hltala statistické údaje o šíření viru. Odmítala jezdit do obchodu, museli jsme si vše nechat dovážet. Částečně jsem ji chápal, protože je to něco nového, o čem toho moc nevíme. Jenže ona se neuměla bavit o něčem jiném. Doma nám visely grafy s čísly. Děti si musely mýt ruce snad stokrát denně. Když jsem i po měsíci, co u nás pandemie byla, stále chodil do práce, vyřešila to za mě.
Zavolala mému šéfovi a po svém mu vysvětlila, proč bych měl být doma. Vzhledem k tomu, že můj výkon práce to umožňuje, dostal jsem dovolený home office. Byl to začátek konce.
Frustrující izolace
Děti si dopoledne hrály doma, Lenka pracovala a já si udělal provizorní pracovnu. Ven s nimi vůbec nechodila, maximálně je vzala na hodinu na zahradu, kde musely mít také roušky. Jakmile čas uplynul, musely jít domů. Hned je strčila pod sprchu, myla je jako šílená. Jednou mě napadlo, že se pojedu projet na kolo. Začal jsem se chystat. Lenka přiběhla, že jsem se asi úplně zbláznil. Ten vir je všude! ,,Nikam nejdeš," zavelela. Schovala klíče od boudy, kde jsme měli kola.
Sedíme celé dny doma, teď už ani na zahradu nechodíme. Děti mají úplně vysušenou kůži z toho, jak je žena přehnaně myje. Jiné děti normálně do školky chodí. Nechci její rozhodnutí zlehčovat, ale my jsme takto doma už čtyři měsíce. Na našem vztahu se to velmi podepisuje. Taková izolace od okolí je pro mě velmi stresující. Moje mamka u nás jednoho dne zazvonila, ale Lenka jí vyhodila, že je na to zlá doba.
Už s Lenkou neumím mluvit, možná už ani nechci. Děti jsou nešťastné, unuděné a smutné. Lenka ale nechce nic slyšet. Dokud se situace neuklidní, musíme žít v izolaci. Jsem zoufalý a bojím se, že to naše manželství neustojí.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.