Lucka měla letos poprvé strávit Vánoce s tchyní. Neobávala se toho, protože mají dobrý vztah. Když si ale rozbalila dárek od ní, nejraději by se propadla. Nikdy se necítila tak trapně, jako právě na Štědrý večer.
S Mojmírem (25) jsme se brali po roční známosti. Cítili jsme, že jsme pro sebe stvoření. Dnes jsme spolu třetím rokem. Poprvé u nás měla trávit Vánoce i tchyně Lýdie (54). Strach jsem z toho neměla, protože je to báječná ženská. O to víc mě šokoval dárek, který se mi rozhodla věnovat.
Čekali nás první Vánoce s tchyní
Já chápu, že je těžké pořád dokola někomu něco kupovat. Já to řeším tak, že dávám vždy jednu praktickou věc, jeden osobní dárek a pak nějakou blbost pro radost. Nedělám z toho zkrátka vědu. Navíc to, co si člověk přeje, si buď pořídí sám, nebo to řekne rovnou.
Když jsem se ptala tchyně, co by si přála, řekla, že nový stojan na květiny. ,,Má ho mít,“ řekla jsem Mojmírovi a jelo se do Ikey. Tak to mám nejraději, když si dotyčný řekne. Ona se mě také ptala. Nevěděla jsem, co si mohu přát. Jak je na tom tchyně s penězi, přeci jen žije sama. Tak jsem řekla, že když půjde do drogerie, určitě ji něco napadne. Měla jsem tím na mysli nějaké šminky nebo lak na nehty.
Tchyně mě obdarovala skutečně nestandardně
Když k nám na Štědrý večer přijela, táhla obří krabici. ,,Panebože, mami, co to valíš?“ ptal se udiveně Mojmír. ,,My ti toho zase tak moc nekoupili,“ chytal paniku, že naše dary nebudou rovnocenné. Tchyně dala krabici pod stromeček a ve mně se vzbudila zvědavost, co by to tak mohlo být. Po večeři jsme si ještě chvíli povídali, a pak přišlo dlouho očekáváné rozbalování dárků.
Lýdie si rozbalila stojan na kytky. ,,Děkuji moc. Je krásný,“ pronesla dojatě. Mojmír dostal věci na holení, nějaký parfém a dvě nové hry na konzoli. ,,Ta velká krabice je tvoje,“ vybídla mě tchyně. Když jsem na ní uviděla svoje jméno, natěšeně jsem začala trhat papír. ,,Co to může být?“ ptala jsem se sama sebe a ještě si krabici potěžkala. Nenapadalo mě, co je uvnitř.
Slavnostně jsem krabici otevřela a uviděla balení menstruačních vložek. ,,Tak ukaž, co tam je,“ dychtil vědět Mojmír. ,,To nechceš vidět,“ prolétlo mi hlavou. Celá ta obrovská krabice byla naplněná různými druhy vložek. Ať už slipových nebo klasických. Mojmír to nevydržel a přistoupil blíž. Podíval se do krabice a zrudnul.
Dlouho mi nebylo tak trapně
,,Tak tomu říkám slušná zásoba,“ uchechtl se. ,,Vtipný,“ pronesla jsem štiplavě. ,,Na co jsou tyhle?“ zeptala jsem se zcela odevzdaně Lýdie. ,,Je to jako na slona,“ divila jsem se. ,,Tyhle jsou poporodní. Uvidíš, ještě se ti budou hodit,“ radovala se. Hodně jsem přemýšlela, jestli jí mám říct, že já vložky nepoužívám. Jsem spíše na tampóny.
Zatímco tchyně se radovala, jak byla praktická, já už tak nadšená nebyla. Nevím, co ji to popadlo. Neporadila se. Koupila snad tunu vložek, které nepoužívám. Ještě nám k tomu převyprávěla historku, jak se na ni v drogerii dívali jako na blázna. Já se ani nedivím. Tohle je totiž úlet jako hrom.
Je to i moje chyba. To já ji poslala do drogerie bez bližší specifikace. Teď aspoň vím, že co se týče tchyně, musím být příště konkrétní a jasně říct, co si přeji. Teď musím vymyslet, co s tím vlastně budu dělat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.