Lucii oslovil při dovolené na Kypru tajemný muž, jenž ji pár dnů předtím zpovzdálí pozoroval. Mladou dívku varoval před dopoledním autobusovým spojem do Larnaky a nabádal ji, aby do přístavního města vyrazila později. Poslechla ho, což jí dost možná zachránilo život.
Tato událost se mi stala před pár lety během dovolené na Kypru. Byla jsem tehdy nezadaná a na konci září dva týdny relaxovala v letovisku Ayia Napa, přičemž jsem hodně cestovala po ostrově. Ke konci pobytu jsem zatoužila navštívit ještě starobylé město Larnaka, kde jsem měla v plánu nocleh a další den pak odlet do Prahy. Auto jsem si na Kypru nepůjčovala, přece jen se tam jezdí vlevo a nechtěla jsem riskovat malér, takže jsem hojně využívala místní autobusovou dopravu nebo taxi.
Varování od záhadného cizince
Poslední tři dny v Ayia Napě jsem měla pocit, jako by mě někdo sledoval. Ležela jsem třeba dopoledne na pláži, pak se náhodně podívala doleva a viděla, jak mě zhruba ze vzdálenosti třiceti metrů pozoruje nějaký muž s černými brýlemi a bílým kloboukem na hlavě. Myslela jsem, že je to náhoda, ale k večeru jsem se šla projít a znovu narazila na stejného muže, který se na mě potutelně usmíval.
Identického člověka jsem pak potkala nedaleko svého hotelu i následující den. Tentokrát už nezůstalo jen u pohledů. Oslovil mě a lámanou angličtinou se mi představil jako Marcos. Prý je cestovatel. Vypravoval mi, že pochází ze země, která mi nic neřekne, což mě zarazilo. Byl ale velmi milý a přátelský. Vyptával se na moje plány na poslední den na Kypru. Svěřila jsem se mu, že se chystám do Larnaky a že jsem si vytipovala spoj krátce po desáté hodině.
„V 10.12?“ zeptal se najednou. „Ano, přesně tak,“ odvětila jsem. Načež na mě Marcos vychrlil, ať tímhle autobusem v žádném případě necestuji a jedu až později. Nechápala jsem… Chtěla jsem se ho zeptat na důvod. Jenže on se mezitím bleskově rozloučil. Vysvětloval, že spěchá do jedné restaurace, kde má dojednanou schůzku. Zkrátka na něm bylo vidět, že už se se mnou nechce dál bavit.
Autobus, který jsem měla jet, havaroval
Popřáli jsme si hezký den a každý se vydal na jinou stranu. Marcosova slova mi však vrtala hlavou. Opravdu nevím proč, ale dala jsem nakonec na jeho radu a do Larnaky vyrazila až po obědě. Sedla jsem si k oknu dvě řady za řidiče. Ujeli jsme asi dvacet kilometrů, když autobus náhle zastavil kvůli dlouhé koloně aut stojících před námi. Popojížděli jsme a já po chvíli spatřila z okna policejní auto.
Evidentně se tam stala nějaká nehoda, což se záhy potvrdilo, když jsme míjeli do sebe napasovaná auta a také autobus, který trčel u svodidel. Náš řidič na chvíli zastavil a bavil se s nějakým známým, jenž šel zrovna kolem, a něco mu vysvětloval. Poté jsme konečně vyjeli z kolony a bez dalších problémů dorazili do Larnaky.
Když jsme vystupovali, ptala jsem se řidiče, co se na silnici vlastně stalo. Řekl mi, že došlo ke hromadné nehodě, do které se zapletl i autobus, jenž mířil do Larnaky o dvě hodiny dřív. Prý v něm byla řada vážně zraněných.
Tajemný cizinec mi možná zachránil život
V tu chvíli mi došlo, že jsem v tom autobuse měla sedět i já! Mrazilo mě z toho v zádech. Šla jsem se ubytovat na hotel a celou cestu myslela na to, jak obrovské štěstí jsem měla.
Marcos mě s vysokou pravděpodobností zachránil před tragédií. Vrátila jsem se bezpečně do Prahy, přesto po večerech často přemýšlím o tom, co se tenkrát na Kypru přihodilo. Kdo byl ten tajemný cizinec?! Věštec? Muž z budoucnosti? Těžko říct, každopádně mi možná zachránil život.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.