Lucie žije s Jirkou přes deset let. Už na začátku tušila, že má slabost pro mobilní telefon, tajně ale doufala, že se mýlí. Jirka je však schopen být na telefonu pořád. Ukázalo se, že buď hraje hry nebo zkrátka projíždí sociální sítě. Lucii to velmi vadí, protože to dělá i na návštěvách. Vlastně všude a pořád drží mobil v ruce. Jak to Lucka vyřeší?
S Jirkou se známe velmi dlouho. Pár se z nás stal až po roce obyčejného přátelství. Nešlo si nevšimnout, že má velikou slabost pro elektroniku. Nejraději ze všeho měl mobilní telefon. Vždy jak vyšel od výrobce nový model, musel ho okamžitě mít bez ohledu na cenu. Každý máme něco, říkala jsem si.
Bez telefonu ani ránu
Na začátku našeho vztahu si dával pozor, aby neměl mobil pořád v ruce. Myslím, že na to neměl ani chuť, protože byl do mě také zamilovaný. S postupujícím roky se to ale horšilo. Já ani nechápala, co na něm pořád dělá. Říkal, že čte noviny nebo si projíždí dokola sociální sítě. To mi nedávalo smysl, to je otázka maximálně hodiny. On dokázal sedět klidně tři hodiny s mobilem v ruce a nevnímat svět kolem sebe. Vadilo mi to, protože to byla ztráta času.
Pohrávala jsem si i s myšlenkou, jestli si třeba s někým nepíše. Namátkově jsem se zeptala, jestli mi ukáže zprávy v telefonu. Neměl s tím problém. Cítila jsem, že zde zakopaný pes nebude. Bylo to hrozné i na návštěvách. Když jsme jeli k mým rodičům, klidně po dvaceti minutách vytáhl telefon a měl dvě hodiny zaraženou hlavu v něm. Když šel kolem něj můj táta, tak se ho ptal: ,,Co to hraješ?“ Jirka zrudnul a tichým hlasem řekl, že lítá s letadly. Bylo mi tak trapně. Místo aby se bavil s mými rodiči, tak pařil nějakou hloupou hru.
Jemu to přijde v pořádku
Doma jsem mu to řekla, jestli mu to není blbé. Tvářil se, že to přeháním, vždyť o nic nejde. Jenže mně to vadí. Když jdeme spolu na večeři, jeho společnost je mobil. Já jen sedím a koukám. Už mě unavuje mu to neustále říkat, že se to nedělá. Není to malý kluk. Abych to shrnula, Jirka má telefon pořád u sebe, ať dělá cokoliv. Je jedno, jestli je na toaletě nebo seká zahradu. Vždycky má v jedné ruce telefon. Já už skoro začínám myslet, že je na něm závislý. Večer ho musí mít vedle sebe a první, co ráno udělá, je, že vezme telefon do ruky.
Mám sto chutí ten telefon rozbít. Přijde mi to tak směšné, že ho nedokáže odložit. Plánujeme děti, ale bojím se, že ani po jejich narození se to nezmění. Co když dá mobil na první místo?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz