Lucka (29): Kamarádky se kojení na veřejnosti nebojí. Já s tím stále bojuji, jednou jsem se dokonce rozbrečela

Dokud jsem sama nebyla maminkou, neměla jsem ponětí o úskalích, která jsou spojena s mateřstvím. Třeba takové kojení. To je záležitost, která pořád rozděluje společnost. Sama bojuji s tím, zda je to věc, která se může dělat veřejně.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (32): Je kojení na veřejnosti vážně takový problém? Dokonce mě ochranka vyhodila z obchoďáku

Pro kojení na veřejnosti jsem neměla pochopení

Byla jsem ze svých kamarádek poslední, která se stala maminkou. Možná to bude tím, že jsem z nich nejmladší. Když jsem viděla třeba takovou Janču (30), jak vesele kojí v parku, byla jsem v rozpacích, co si o tom myslet. Nebyla jsem schopna s ní během toho vést rozhovor. Pohled na její odhalený dekolt mi nebyl příjemný.

Jednou si toho dokonce všimla a okomentovala to. „Proč se tak díváš? Snad ti to není nepříjemné? Kojení je přirozené," kroutila hlavou. Už tehdy jsem si položila otázku, jak to jednou budu dělat já, až budu mít dítě. Na jednu stranu se mi líbilo, že se Jana nestydí a s láskou a bez studu naplňuje potřeby toho malého drobečka.

Na druhé straně jsem se za ni styděla. Nebylo mi to příjemné. Pohled na prso s přisátým mimčem mi nedělal dobře. A nebyla jsem jediná. Kolemjdoucí se také netvářili moc nadšeně. Jana mi tehdy řekla, že její jednání pochopím líp, až budu mít dítě a budu ho kojit.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (33): Manžel mě přistihl při kojení na veřejnosti. Takovou reakci jsem od něj nečekala

Ani mě kojení na veřejnosti neminulo

A měla pravdu. Dva roky na to jsem porodila žrouta jménem Honza. První dny a týdny jsem s ním seděla doma. Neuměla jsem si představit, že jdeme ven a kojím ho někde na lavičce. Po čase mi ale bylo doma těsno a prostě jsme museli ven. Vždycky jsem doufala, že se stihneme vrátit na krmení.

Jenže Honza vyžaduje prso i mimo své časy. Takže mě neminulo kojení na veřejnosti. A já jsem z toho nesvá. Vnitřně s tím také nesouhlasím, ale současně nechci celé dny sedět doma. Nebo kvůli tomu nedej bože přecházet na umělé mléko. Je mi však dost nepříjemné, jak se na mě lidé dívají.

Nedávno mě vyřval jeden dědula, když viděl, jak v parku kojím. „Vy mladí už nevíte, jak na sebe upoutat pozornost," máchal holí. „Já krmím své dítě," začala jsem mu vysvětlovat, ale neposlouchal mě. Mávl opovržlivě rukou a pajdal pryč. Místo toho, abych si stála za svým, rozbrečela jsem se.

Mohlo by Vás zajímat:

Janča (29): Tchyně ze mě kvůli kojení udělala neschopnou matku. Řekla něco, co jí v životě neodpustím

Svádím vnitřní boj

Hned jsem si vzpomněla na Janu a její slova. Požádala jsem ji o radu, jak překonat stud, který se s kojením na veřejnosti pojí. „Nesmíš si to tak brát. Byla jsi stejná, pamatuješ?" připomněla mi. „Ber to tak, že i dítě má své potřeby, bez ohledu na to, kde zrovna jste. Na lidi kašli," dodala mi odvahy.

Jenže ať se snažím sebevíc, nejde mi to. Cítím se potupně, když mám kojit mezi lidmi. Jsem u toho nervózní a malý pak pláče. To přitáhne ještě větší pozornost okolí. Manžel se mě snaží podpořit a mluví podobně jako Jana. Neumím s tím bojovat. Lidé někdy dovedou být nepřející a nechápou, že ani pro nás maminky to není jednoduché. Když na mě jednou v parku koukal pán, kterého snad vzrušovalo, že kojím, bylo mi na nic. Už se nemohu dočkat, až bude Honza větší a místo prsu mu strčím rohlík. Do té doby musím zatnout zuby.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (31): Tchyně mi klade za vinu, že je dcera pořád nemocná. Prý za to mohu já, protože jsem ji nekojila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.